nik@ly-bl@g

16.01.2009 08:35:19
14,1,2009
zůstanou na stáji akorát HONZA ,MARTIN,SUNNY, A HŘÍBĚ NIKDO JINÝ NEŽ TYHLE TY SE PRODÁVAJ BOHUŽEL I MOJE LOTINAlotinka
autor PEPA:oD @  
02.01.2009 10:18:01
Murinka
ahoj lidičky maám problém sice tohle zvíře neni koník ale patří do naší stáje je to nače čičinta Murinka uš měla asi 100kotat
autor PePa(Nikola) @  
31.12.2008 14:12:41
punk
punk vlastně vzniklo jakoby nějaké party ke bývaj punkeři ale mívaj více hlasitou hudbu beze slov ( i se slovama), ale účesy trošku ujeté



ale sou nejhezčí kluky§:))))))))
autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 20:02:30
CHOV KONÍ(PLEMENA KONÍ)

CHOV KONÍ


PLEMENA KONÍ

Dnešní plemena chována v jednotlivých světadílech lze zařadit do čtyř plemenných skupin.

1.Plemenná skupina koní mongolského typu (stepní)

2.Plemenná skupina koní orientálních východního typu

3.Plemenná skupina koní okcidentálních západního typu

4.Plemenná skupina koní nordických severských

Současným požadavkům vyhovuje teplokrevník svou vícestrannou užitkovostí. Český teplokrevník vyniká jak ve sportu a rekreačním ježděním tak i v zápřahovém sportu.



ARABSKÝ PLNOKREVNÍK

Arab vyniká povahou i vzhledem. Hlava je krátká a velmi jemná, nos je zřetelně štičí, nozdry jsou velké, oči široce otevřené a posazené níže než u jiných plemen. Uši jsou malé, kořen ocasu je nasazen nápadně vysoko na zádi. Při pohybu je nesen obloukovitě vzhůru. Arab vyniká vytrvalostí, ačkoliv je vynikající i v jiných soutěžních disciplínách. Pohyb araba se popisuje jako plavání, je ohnivý a odvážný a má dobrou povahu. Výška je 144-153cm v kohoutku a hmotnost je cca 400kg.

ARABSKÝ KŮŇ KMENE SHAGYA

Hlava je zřetelně štičí, chřípí je malé a jemné s jemnou kůží. Oči jsou neobyčejně velké. Kohoutek je výraznější. Od plnokrevného araba se liší tím, že je vyšší a mohutnější.

ANGLICKÝ PLNOKREVNÍK

Je nejrychlejší a nejcenější ze všech plemen. Hlava je ušlechtilá , pod tenkou kůží jdou zřetelně vidět cévy. Profil je narozdíl od araba rovný, uši jsou trošku delší a velmi pohyblivé. Plnokrevník je fyzicky velmi odolný a neobyčejně odvážný, je velmi napjatý a nervózní, je velice náročný na zacházení. Výška v kohoutku je 162-165cm v kohoutku a hmotnost cca 500kg.

ANDALUSKÝ KŮŇ

Andaluský kůň je vhodný pro náročný výcvik díky síle stehen a uspořádání kloubů zadních končetin. Hlava mívá lehký klabonos, hřbet je krátký a záď bývá strmá. Ocas je dlouhý, bohatý a trvale zvlněný tak jako hříva. Andaluský kůň není rychlý, ale neobyčejně silný a vytrvalý. Výška v kohoutku je 155cm.

APALOSA

Kůže kolem nozder je nepravidelně černě a bíle tečkovaná. Hříva je řídká stejně jako ohon. Záď je zřetelně osvalená. Toto plemeno je mnohostraně využíváno. Je to americký typ skvrnitého koně.

BELGICKÝ CHLADNOKREVNÍK

Hlava belgického chladnokrevníka má jnteligentní výraz, krk je krátký, ale za to silný. Belgický kůň je podsaditý vyznačující se velkou silou krátkého hřbetu a beder. Osvalená záď je výrazně zaoblená. Nohy jsou krátké, velmi silné a mívají zpravidla rousy. Výška v kohoutku je 165-170cm. Zbarvení převládá ryzé ale běžní jsou i hnědáci, plaváci i bělouši.

ČESKÝ TEPLOKREVNÍK

Lehký kůň použitelný k jezdectví i k lehčímu tahu, je to kvalitní kůň dobré stavby s ušlechtilou hlavou rovného profilu. Výška v kohoutku je 160-165cm a hmotnost cca 500kg.

ČESKÝ CHLADNOKREVNÍK

Český chladnokrevník je těžký tažný kůň. Využívá se do tahu nebo do lesa. Má těžkou hlavu, silný krk, svalnatou záď a silné končetiny. Výška v kohoutku je 160-170cm a hmotnost cca 650-1000kg.

FALABELLA

Základem pro vyšlechtění byl shetlandský pony a velmi malý plnokrevník. Falabella nemá prakticky žádné využití, ale může být domácím mazlíčkem. Hlava a celkový výraz jsou neobyčejně milé. Srst je hedvábná, hříva i ocas jsou bohatého vzrůstu. Záď i zadní nohy nejsou dostatečně silné a přední nohy mívají sklon k zakřivení. Vyskytuje se většina barev jako jsou hnědáci, vraníci, bělouši i strakáči.

FURIOSO

Hlava je podobná jako u plnokrevníků, jen uši jsou poněkud delší. Profil je rovný a nozdry jsou velké. Furioso je všestranný jezdecký kůň. Nohy jsou silné a kopyta kvalitní. Výška v kohoutku je 165cm.

FRÍSKÝ KŮŇ

Hlava je dlouhá s poměrně krátkýma ušima. Trup je silný a mohutný stejně jako plece a záď. Nohy jsou krátké, silné a na spěnkách jsou bohaté rousy. Ohon a hříva jsou velmi bohaté a vlnité. Fríští koně vynikají v zápřahu i pod sedlem. Výška v kohoutku je 153cm.

FJORDLING

Hlava je široká s malýma špičatýma ušima. Žuchvy jsou silné, ale profil není klabonosý. Pro fjorda je typické plavé zbarvení s úhořím pruhem. Končetiny jsou silné, krátké s výraznými klouby a jsou na nich stopy zebrování. Trup bývá zaoblený a osvalený. Kohoutek je nízký a záď je krátká, ale zato silně stavěná. Na spěnkách bývá kratší rous. Fjordling je nenáročný, otužilý a dlouhověký. Ohon je stříbřitý, hustý, bohatý a uprostřed jsou černé žíně. Výška v kohoutku je 130 - 140cm.

HANOVERSKÝ KŮŇ

Hlava je středně velká, lehká a výrazná. Oči jsou velké a živé. Krk je jemný a dlouhý. Kohoutek bývá výrazný. Hřbet je středně dlouhý a silný s mohutnými bedry. Záď je svalnatá a mívá zploštělý kříž. Nohy jsou mohutné s dobře vytvořenými kloby. Povoleny jsou všechny barvy. Výška v kohoutku je 155 - 165cm.

HAFLING

Haflihg je všestranný a ochotný kůň. Má široce otevřené nozdry, velké oči a malé uši. Hafling je silný a mohutně stavěný. Hřbet bývá delší a nohy jsou dobře stavěné. Hříva a ohon jsou bohaté a zvlněné. Toto plemeno je neobyčejně zdravé a otužilé. Výška v kohoutku je 135cm.

HUCUL

Hucul je typ horského koně, hlava je hrubší, má nízký kohoutek a skloněnou záď. Krk je krátký a svalnatý. Hřbet je pevný. Je to velice skromný a odolný kůň. Vhodný pro výcvik dětí. Výška v kohoutku je 140-150cm a hmotnost cca 300-400kg.


HOLŠTÝNSKÝ KŮŇ

Hlava je výrazná s velkýma jasnýma očima. Hruď je široká a hluboká, kohoutek výrazný, hřbet a bedra jsou silná a svalnatá. Zadní nohy mají mohutně osvalené hýždě a přední nohy jsou dobře stavěné. Povoleny jsou všechny typy barev. Nejčastěji se vyskytuje tmavý hnědák. Výška v kohoutku je 162 - 172cm.

KLADRUBSKÝ BĚLOUŠ

Je to těžký kočárový kůň s typickým klabonosem, klenutým krkem, nevýrazným kohoutkem a delší zádí. Není rychlý ale vytrvalý. Výška v kohoutku je 155-165cm a hmotnost cca 600-650kg.

LIPICKÝ KŮŇ

Hlava je pěkně utvářená a je na ní někdy patrný arabský vliv, většinou však mají poloklabonos nebo klabonos. Lipicán je pohybový atlet, živost a zdatnost lipicána spolu s jeho klidnou povahou ho předurčuje pro vysokou školu. Výška v kohoutku je 153-165cm a hmotnost cca 500-650kg.

PALOMINO - IZABELA

Hlava by měla působit jemně, oči mají být tmavé nebo oříškové. Barva je zlatá světlejšího nebo tmavšího odstínu. Hříva a ohon jsou bílé. Kůže je buď tmavá nebo zlatě zbarvená. Na nohách jsou časté bílé odznaky. Výška v kohoutku je 144 - 163cm.

PINTO

Hlava je pěkně utvářená. Pinto je silný kůň s mohutnou zádí. Stavbou těla odpovídá dobytkářskému typu. Pinto má dva typy zbarvení, ovaro a tobiano. Základní barva ovara je tmavá a na ní vystupují nepravidelné velké bílé skvrny. Tobiano je naopak bílý s rozměrnými skvrnami jiné barvy.

SHETLANDSKÝ PONY

Hlava je pěkně tvarovaná, uši jsou malé a čelo široké. Krk má výrazný hřeben, je silný a svalnatý. Prsa jsou široká, hřbet je krátký se svalnatými bedry. Záď je široká a mírně skloněná. Hříva i ohon jsou bohaté. Nohy jsou kratší s výraznými klouby. Výška v kohoutku je 100cm. Shetlandský pony má silnou konstituci a je otužilý.

TRAKÉNSKÝ KŮŇ

Ušlechtilá hlava je příkladem vlivu anglického plnokrevníka a araba. Trakénský kůň má výrazné oči, které jsou daleko rozestavěny a citlivé a pohyblivé uši. Plece jsou dobře tvarované a záď bývá neobyčejně silná. Výška v kohoutku je 162 - 165cm.

Vysvětlivky:

Plnokrevník - jeho předkové jsou vedeni v plemenné knize

Plemenná kniha - je soubor rodokmenů příslušníků určitého plemene (chovná organizace)

Škola - je to vrcholový způsob výcviku koní (vysoká škola)

Hlava - a) rovná

b) štičí - typická pro arabské koně

c) klabonos - vyklenutý profil koně


CHOVÁNÍ, KOMUNIKACE A SEXUALITA KONÍ



FRKÁNÍ


Při frkání kůň profukuje vzduch nosními dírkami, aby je vyčistil od dráždidla jako je například kousek slámy nebo sena. Frkání se může objevit i při klusání nebo cválání, kdy dýchací soustava pocítí potřebu pročištění. Kůň může frkáním dávat najevo i strach z různých předmětů.

VĚTŘENÍ

Jedná se o povrchní dýchání nozdrami. Kůň většinou větří, když vidí nebo cítí něco co se mu zdá být nebezpečným.

DRŽENÍ TĚLA

Kůň někdy zaujme postoj s vysoce drženou hlavou a ocasem a s vysokou akcí končetin. Tento druh držení těla je typický pro některá plemena koní, jako jsou například plnokrevní arabi. V určitých situacích je každý kůň schopen pyšně vykračovat s hrdým držením těla. Toto držení těla, které je často patrné spíše ve výběhu než pod sedlem nazýváme tzv. vzrušeným postojem. Narozdíl postoji vzrušenému existuje také tzv. postoj odpočinkový. Kůň stojí se skloněnou hlavou a ocasem a střídavě ulevuje jedné ze zadních končetin.

DOTYKOVÁ KOMUNIKACE

Komunikace pomocí dotyků u koní hraje velkou roli v určitých životních obdobích, jako jsou například námluvy, kdy doteky zvyšují sexuální vzrušení klisny a hřebce. Doteky jsou také velmi důležité pro vytvoření vazby mezi matkou a hříbětem. Vzájemné doteky jsou ve velké míře využívány i při komunikaci mezi koňmi a lidmi. Většina ošetřovatelů tráví spoustu času čištěním svých koní, i když to ve většině případů není nezbytně nutné. Hlavní význam spočívá spíše ve vzájemné komunikaci. Koně potřebují čas pro vytvoření přátelského vztahu k lidem a pro vnímání jejich dotyků.

HLASOVÁ KOMUNIKACE

Řehtáním se dorozumívají koně s oddělenými členy stáda, nebo tak projevují rozčílení. Kvičení a mručení jsou projevem vzrušení nebo agrese. Klisna jemným řehtáním uklidňuje své hříbě a podobně se ozývají koně očekávající krmení nebo nějakou lahůdku. Frkání prozrazuje, že kůň vidí nebo cítí, co se mu zdá být nebezpečným.

CHUŤOVÁ KOMUNIKACE

Ke komunikaci prostřednictvím chuťových vjemů dochází v okamžiku, kdy se dva koně navzájem olizují a ošetřují. Koně využívají chuť také k rozlišení vhodné a nevhodné potravy. Díky chuti klisna bezprostředně po narození rozpozná své hříbě a je to také jediný okamžik, kdy ho celé oblíže.

ČICHOVÁ KOMUNIKACE

Pachové zprávy jsou produktem kožních žláz. Pach produkují i mazové či potní žlázy, které jsou rozptýleny po celém těle. Výměšek mazových žláz je důležitý pro udržení tělesného tepla a zodpovídá za lesk srsti. K vylučování potu dochází při ohřátí určité části těla koně.

Rozpoznání domovského prostředí - pokud je jakýkoliv pach spojen s domácím prostředím, koně se jim budou řídit i na velkou vzdálenost.

Rozpoznání skupiny - stádo mívá identifikační pach moči a výkalů, jelikož požírají stejný druh krmiva. Při začleňování nového koně do stáda musíme být velmi opatrní, neboť koně, kteří jsou dlouhodobě na pastvinách jsou neochotná přijmout mezi sebe nové koně.

KOMUNIKACE POMOCÍ POLOHY UŠÍ

Poloha uší ukazuje náladu koně. Směrem dopředu signalizují velký zájem. Stříhání ušima je pro jezdce dobrým znamením, ujišťuje ho, že se kůň soustředí. Pokládá-li je však dozadu těsně k zátylí, je to známka nespokojenosti a hrozby.

SEXUALITA KONÍ

Zvířata vylučují feromony - vonící látky, které produkují kožní žlázy.

Funkce feromonů spočívá v synchronizaci chování hřebce i klisny tak, aby došlo k úspěšnému spáření. Pokud je klisna v říji, feromony jsou vylučovány močí. Tyto feromony informují hřebce o připravenosti klisny k pohlavnímu aktu. V řízení pohlavního chování hřebců a klisen hraje významnou roli hypofýza (podvěsek mozkový). Čichové zprávy zaregistrované jednotlivými smysly jsou do hypofýzy přivedeny k analýze, která aktivuje činnost dalších mozkových center. Hypofýza poté vyloučí hormony stimulující pohlavní orgány. Klisny obvykle dospívají ve věku 15-24 měsíců, ale i později. K chovu se obvykle používají od dvou let, ale přijatelnější je věk tří let. Flémováním hřebec kontroluje reprodukční cyklus klisen častým očicháváním jejich vulvy a moči. Při flémování ohrnutý horní pysk uvolňuje přístup ke zvláštnímu smyslovému čidlu. Hřebci flémují ze všech koní nejvíce, ale silné nebo neznámé chutě a pachy mohou přimět flémovat také klisny a valachy.



BARVA KONĚ


ALBÍN -


-nepigmentovaná srst i kůže


BĚLOUŠ




-má černou kůži a bílou srst, ta však může být smíšena s jinou barvou, například s červenou, hnědou, šedou, černou. Bělouš se rodí černý a do 10 let vyběluje. Narozdíl od něho existuje bělouš nevybělující, jehož bílá barva smíšená s jiným odstínem zůstává po celý život stejná.






GROŠÁK




- tmavošedé chlupy vytvářejí na šedém podkladě zřetelné kroužky










HNĚDÁK




- hnědé zbarvení, hříva a ocas je černý, rovněž nohy jsou černé













MOUREK


- jedná se o černé nebo hnědé zbarvení se značným podílem bílých chlupů

PLAVÁK

- má žlutohnědou barvu, žíně a nohy jsou černé a na hřbetě má takzvaný úhoří pruh

PSTRUŽÁK




- jedná se o hnědé skvrnky v podobě teček na šedém podkladu











RYZÁK




- červenohnědá barva srsti, hříva a ocas jsou stejné barvy







STRAKOŠ




-má větší bílé skvrny oddělené od základní barvy




VRANÍK







-kůže i srst je černá, také hlava a slabiny musí být černé, jsou-li slabiny hnědé jedná se o černého hnědáka







ISABELA




- je žluté barvy světlého nebo černého odstínu, žíně a ocas jsou světlé až bílé





autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 20:02:01
Endurence

Endurance...

Distanční jízdy jsou soutěže v překonávání dlouhých vzdáleností. Tratě bývají dlouhé 25 až 160 km, přičemž je stanovena minimální rychlost. Ve většině soutěží bývá předepsána minimální rychlost 9 km/h. Povinné jsou veterinární kontroly před startem, během přestávek, v cíli, a také jeden den po soutěži. Tyto kontroly zamezují přílišnému vyčerpání koní. V tomto odvětví jezdeckého sportu hraje kvalitní výstroj ještě významnější roli než v jiných odvětvích. Jezdec tráví v sedle mnoho času, a proto je pro něj i pro jeho koně dobře sedící sedlo nepostradatelné. Čerstvě zakoupené nové sedlo a postroje jsou nevhodné, neboť kůže není dostatečně poddajná a způsobuje odřeniny. Také oblek jezdce musí být pohodlný. Příliš těsné, těžké nebo hrubé oblečení jezdce omezuje a zbytečně vyčerpává.
Kůň musí být minimálně pětiletý, než se můžeme zaměřit na specifický výcvik pro dálkové jízdy. Nejprve je potřeba, aby si kůň zvykl na procházení potoků, jízdu ve tmě, na chůzi po různorodém povrchu apod. Teprve když všechno jde dobře, začneme s kondiční přípravou. Pracovní zatížení pomalu zvyšujeme. To neznamená, že každý den najedeme více kilometrů. Kůň musí pracovat stále více (intenzivněji), ne déle.


Začátky

Připravit koně na první závody o délce do 30 km, které mohou jet při dodržení minima základních podmínek všichni zájemci se zdravým koněm, není příliš složité. Již proto, že bývá určena maximální průměrná rychlost, která se pod trestem diskvalifikace nesmí překročit. Tempo do 12 km v hodině na obvyklých 25 kilometrů je opravdu vycházkové. Každý zdravý kůň, který pracuje alespoň čtyřikrát týdně a pravidelně chodí i do terénu, nemá s překonáním tratí těchto vzdáleností žádný problém. Za zdravé koně ale nelze považovat ty, jimž po námaze otékají nohy, jsou dušní, mají problémy se zády nebo občas kulhají. Totéž platí o těch, kteří z jakéhokoliv zdravotního důvodu skončili s dostihovou, militari, parkurovou nebo jinou sportovní kariérou, ale jinak jsou zcela zdraví. Ve vytrvalostním ježdění se veškeré problémy a zdravotní nedostatky velmi rychle projeví, navíc žádnou bolest nelze bez následků dlouhodobě přemáhat. Kromě pocitu, že právě teď je na tom kůň dobře, má formu a bude úspěšně závodit, je třeba si ověřit jeho výkonnost exaktněji. Minimum jsou stopky a fonendoskop, lepší je měřič tepové frekvence.

První tréninkové plány

Úplný začátek je v délce tréninku. Je třeba přivyknout koně na alespoň dvouhodinovou vycházku. Ze začátku nepříliš záleží na intenzitě, tedy rychlosti jízdy. Ideální je pohodová vyjížďka střídající zejména klus a krok. Nevyhýbejte se rozmanitým povrchům, klus na tvrdém pomáhá zpevnění šlach, vazů a kloubů, překonávání terénních nerovností zase zlepšuje obratnost koně a zvyšuje jeho jistotu i ovladatelnost při pohybu v obtížném terénu. Počet vyjížděk je alespoň tři týdně a k tomu nejméně dvakrát na jízdárnu. Během dvou tří měsíců tohoto zatížení kůň musí zvládnou bez známek únavy klusat nepřetržitě minimálně půl hodiny v příhodném terénu. Tepová frekvence (TF) při klusu na rovině by neměla přesáhnout 130 tepů za minutu a při přechodu do kroku má rychle klesat. Během tří minut pod 100 tepů. Teprve pak můžeme přistoupit k dalším fázím tréninku.

Příprava na dostihy stupně Z

Těchto dostihů se mohou účastnit pouze jezdci s licencí a koně starší pěti let. Přesto, že jsou to dostihy na nejkratší možné vzdálenosti (30 až 55 km), jsou v poslední době pro koně a jezdce jedny z nejnebezpečnějších.
Mají nejvíce závodníků na startu, jezdí je i méně zkušené dvojice a zejména jsou často ježděné ve velmi vysokém tempu připomínající spíše cross country než Endurance.
Je si třeba uvědomit, že tyto krátké dostihy nejsou cílem samy o sobě, ale jen prvním krokem k vytrvalosti. Jsou vynikající přípravou pro mladé koně nebo koně po rekonvalescenci či ty, kteří začínají. Trénink se zaměřuje na vytrvalostní rychlost a schopnost překonat přírodní překážky. Délka tréninkové jednotky je optimální v délce 80 až 100 minut, třikrát až čtyřikrát za týden. Trénink musí být pestrý, aby kůň nebyl psychicky unaven nebo znechucen. To znamená nejen střídání různých tratí, měnění míst pro cvalovou práci, ale i zařazování nových podnětů, jako jízdárenská práce nebo práce ze země.
Po získání základní fyzické kondice, popsané v předchozím odstavci, můžeme začít s vlastním specifickým tréninkem. V první fázi postupně prodlužujeme klusové úseky, nejprve bez těžkých stoupání. Cílem je alespoň jedna hodina nepřetržitého klusu bez známek únavy koně (a jezdce samozřejmě také). Pokud po hodinovém klusu tep neklesne po patnácti minutách pod úroveň 60 tepů, nemá cenu zvyšovat dále zátěž. Pokud ano, můžeme přidat. Nejprve zvýšíme délku tréninku na 80 až 100 minut a po jejím bezproblémovém zvládnutí můžeme zvýšit i intenzitu.
NIKDY NEZVYŠUJEME INTENZITU A DÉLKU TRÉNINKU SOUČASNĚ.
Zároveň musíme pečlivě sledovat zdravotní stav koně, jeho vnější vzhled (kondici), chuť k jídlu, ochotu pracovat a celkový projev. Když nežere, na pastvě jen postává a je spíš apatický, není něco v pořádku. Pravděpodobně je zátěž větší, než zvládá a nastupuje fáze chronické únavy, přetrénování. Pomůže jen odpočinek a regenerace.
Zvýšení intenzity znamená těžší práci, především využitím strmých stoupání a práce v kopcích. Při ní tepová frekvence stoupá nad 170 a kůň pracuje anaerobně. Délka takovéto zátěže začíná na třech minutách a postupně se zvyšuje až na 5 až 6 minut. Po zátěži následuje odpočinek, práce v kroku. Až tep klesne pod 95 (nejdříve ale za tři minuty), můžeme pokračovat v klusu. Nemáme-li měřič, je spolehlivá doba pět minut a hlavně dech a chování koně. Zpočátku opakujeme zátěž dvakrát během vyjížďky, po čtrnácti dnech je možné přidat další. Maximum je pět opakování.
Podobná zátěž jako práce v kopcích je i cval. Využíváme cval o střední intenzitě, tedy nikoliv bezhlavý úprk, který ohrožuje jezdce, koně i okolí. Oba druhy zátěže lze kombinovat, například po vyklusání kopce lze pokračovat do limitu cvalem. Samotný cval do kopce, zejména v měkkém terénu, je velmi nebezpečný pro koňské šlachy a není adaptačním podnětem, ale hazardem se zdravím, který se dříve nebo později vymstí. Podobným nesmyslem je cválat dvacet a více minut, ?dokud kůň sám chce?. Dochází ke zbytečnému vyčerpání, regenerace pak trvá déle a hrozí přetrénování.
Tréninkové jednotky, jejich délku, intenzitu a rychlost zotavení (TF za pět, deset, patnáct a dvacet minut) je dobré si zapisovat, paměť není spolehlivá. Totéž platí i při srovnávání rychlosti a TF na určitých vybraných úsecích trati. Podle výsledků záznamů pak velmi dobře odhadnete trénovanost a formu koně, na jejímž základě se dá určit vhodná taktika v distančním dostihu, aby kůň zajel co nejlépe a bez nadměrného vyčerpání.
Při tréninku je třeba si uvědomit, že musíme být schopni vždy a za všech okolností ovládat koně. A protože všichni jezdíme na volně přístupných cestách, je bezpodmínečně nutná i slušnost a ohleduplnost k ostatním.
Přechod do kroku, pozdrav, úsměv a poděkování jsou nejlepším způsobem, jak předejít problémům a minimalizovat nevraživost dalších návštěvníků přírody.


K pravidlům

V letošním roce doznala pravidla distančního ježdění vícero změn. Jak naznačuje první letošní závod, ne všechno se podařilo. Stojí za zvážení, zda je účelná stávající úprava, či bude vhodnější při hromadných startech neomezovat rychlost, ale třeba zkrátit časový limit pro zklidnění koně nebo přímo vyhlásit pořadí podle času úspěšného absolvování veterinární kontroly.

Podobné to je i se získáváním licence, kdy schopnost ovládání koně o samotě na kolbišti v klasické výstroji nemusí být zrovna vypovídající o schopnosti zvládnout koně v terénu a adekvátní řešit ruzné situace při jízdě v lotu.

Návrat ke kořenům

Ačkoliv vytrvalostní ježdění je dnes jednou z nejmladších disciplín jezdectví, své kořeny má v dávných dobách domestikace koní, rychlých a vytrvalých obyvatel středoasijských stepí. Byl to kůň, kdo nám zkrátil vzdálenosti, pomohl objevit a dobít nové kraje. Z jeho hřbetu byl svět menší, snáze přístupný a hlavně bezpečnější. Kůň byl nejužitečnější technologií starověku. Dopravoval informace, zboží, víru, moc, zkázu i záchranu neuvěřitelně rychle a lépe než kdykoliv předtím. Proto byl mnohdy cennější než lidský život.
V devatenáctém a v první polovině dvacátého století se několikrát konaly vytrvalostní dostihy, ovšem s jediným cílem, dorazit do cíle co nejrychleji, bez valného ohledu na koně a jeho zdravotní stav. Značná část koní, která se těchto závodů zúčastnila, byla po doběhu těžce vyčerpána a nezřídka během několika dnů i uhynula.
Dnes je vytrvalostní ježdění snad jediným sportem, kde je hlavní sportovec kůň velmi pečlivě sledován lékařem před startem, opakovaně v průběhu závodu i po jeho dokončení. Při jakémkoliv projevu vyčerpání, nadměrné únavy nebo poranění soutěž pro koně a jeho jezdce končí. Veterinární kontroly zahrnují měření tepu, zkoušku prokrvení sliznic a hydratace, kontrolu svalového napětí a peristaltiky, velmi obávanou klusovou zkoušku a celkový dojem. Pro většinu jezdců je velkým štěstím, že tato kontrola se týká pouze koní.

Sport a jeho pravidla

Vytrvalostní ježdění má svá jasně daná pravidla, která pomáhají chránit jezdce, koně i jejich okolí a dovolují porovnat kvality a schopnosti soutěžících. Je jednoznačně specifikovaná výstroj jezdce i koně, minimální hmotnost jezdce s výstrojí a podmínky, za jakých dvojice může v tom kterém dostihu startovat. Veškeré závody se konají na značených tratích, kde by jezdec neměl bloudit či pochybovat o dalším směru jízdy. Nicméně pozornosti a opatrnosti nikdy není nazbyt.
Vlastní soutěžení se dělí na distanční jízdy (jízdy v čase) a distanční dostihy (jízdy na čas).
Distanční jízdy jsou přípravou na distanční dostihy a pomáhají seznámit jezdce i koně s možnými nástrahami a obtížemi tohoto sportu. Jsou to vlastně kratší terénní vyjížďky do 30 km, které se jedou v určeném čase. Nevyhrává tedy nejrychlejší pár, ale ta dvojice, která dojede v časovém limitu do cíle, po dojezdu nejrychleji projde veterinární kontrolou, bude mít výbornou kondici a řádnou výstroj. Distanční jízdy se mohou zúčastnit všichni zdraví koně, kteří v dané sezóně mají alespoň čtyři roky, nejsou ve vyšším stupni březosti a mají veškeré veterinární náležitosti (platný očkovací průkaz se zaznamenaným povinným očkováním a kulatým razítkem pro přesuny v daném roce) v pořádku. Jezdci musejí být členy organizace, která je registrována Českou jezdeckou federací a pokud nejsou plnoletí, potřebují i písemné svolení rodičů s účastí v této soutěži.
Distanční dostihy jsou závody na čas, které mají délku 30 až 160 km a jsou minimálně dvoukolové. Vítězí dvojice, která překoná trať v nejkratším čase. Po průjezdu každou etapou následuje veterinární kontrola. Ta musí být absolvována podle délky trati do 20 nebo 30 minut, po jejímž úspěšném absolvování následuje povinná přestávka. Do 80 km celkové délky dostihu je nejvyšší povolená tepová frekvence ve veterinární kontrole 56 tepů za minutu, v delších závodech pak 64 tepů za minutu. Čas se zastavuje vstupem do úspěšné veterinární kontroly a znovu začíná běžet startem do další etapy. Průjezdem cíle končí měření času. Dvojice ještě musí v limitu absolvovat další veterinární kontrolu. Poslední kontrola je dvě hodiny po dojezdu posledního závodníka.
Na první pohled trošku překontrolováno, ale svůj smysl každá kontrola má. Ubylo zraněných a vyčerpaných koní, které nadměrně ambiciózní nebo nezkušení jezdci mohou na trati uštvat. Distančního dostihu do 55 km se mohou zúčastnit všichni zdraví koně, kteří v dané sezóně mají alespoň pět let a dále splňují i se svými jezdci výše uvedené požadavky. Delších dostihů se mohou účastnit pouze koně a jezdci s licencí, do 100 km alespoň šestiletí, nad 100 km minimálně sedmiletí.

Kůň a jezdec

Distanční dostihy nevyhrávají nejlepší koně ani nejlepší jezdci, náročné a dlouhé vytrvalostní dostihy mohou úspěšně dokončit a případně vyhrát pouze partneři, vzájemně se respektující a naslouchající. Požadavky na dobrého jezdce sice nejsou malé, jsou však menší než na dobrého koně.
Hlavní a nejdůležitější úloha jezdce je v přípravě koně. Musí vědět, co kůň zvládá, v čem jsou jeho přednosti i slabiny, jak reaguje na podněty a vzruchy při vzrůstající únavě, co vše mu kůň říká beze slov. Stejně důležitou vlastností je schopnost a ochota podřídit vlastní ambice a cíle aktuálním možnostem koně. Teprve pak následují další požadavky na jezdecké umění, správnou volbu taktiky jízdy, atletickou zdatnost, přiměřenou hmotnost, rozhodnost, vytrvalost a vůli vítězit.
Kůň potřebuje pouze tvrdou konstituci, dobrý charakter, vhodný fundament a temperament, hlavně však dostatek štěstí na dobrého jezdce, který mu pomůže maximálně rozvinout veškeré vlohy a nebude jej svou neznalostí či netrpělivostí ničit. Požadavky na dvojici jsou jasné a srozumitelné. Vlastně jsou i jednoduché. Jen je uvést do života a vytrvat, to je problém. Tak jako v každém vztahu, který má trvat dlouho, dlouho, dokud jej smrt neukončí.


Hledání

Vytrvalostní ježdění na dlouhých tratích se dá s jedním koněm úspěšně provozovat i více než deset let a nebo také jen jednou a špatně. Jezdec si musí ujasnit, jaké má sám tréninkové a chovatelské znalosti, jezdecké schopnosti, závodní zkušenosti, ekonomické podmínky a časové možnosti. Musí si určit své priority.
Pokud nemáte sportovní ambice a není vašim cílem jen vítězit a účastnit se dlouhých závodů, není třeba zdlouhavě promýšlet, které plemeno a který kůň je pro vás nejvhodnější. Každý zdravý kůň po vhodné přípravě úspěšně překoná padesátikilometrový dostih. Úspěšně v tomto případě znamená ve zdraví a v pohodě. Kůň, kterému věnujete potřebnou lásku, péči a čas na vhodný trénink, vám určitě vrátí, co a jak do něj vložíte.
Když však po absolvování několika závodů poznáte, že jste těžce a nadlouho, možná nevyléčitelně, propadli kouzlu závodů na dlouhé trati a v krvi se vám objeví virus Endurance, je čas volby.

Plemeno

Výběr koně není jen volba plemene. Jsou plemena, kde sedm z deseti koní je vhodných na vytrvalostní ježdění, u jiných, pro tyto účely méně využívaných, jsou to třeba jen čtyři ze sta. Důležitá je individualita koně. Jsou i teplokrevníci, angličtí plnokrevníci a klusáci, kteří ve vytrvalostních závodech v tvrdé konkurenci dalších plemen dokáží vítězit. Z plemen považovaných za velmi vhodná pro vytrvalostní závody se u nás nejčastěji setkáme s Araby, Shagya araby a jejich kříženci, Achaltekinci, občas i s Trakény a horskými kavkazskými koňmi Kabardincem či Karabachem.
Dále úspěšně používaná plemena jsou Hucul, Donský kůň, Buďonovec, mongolští koně, Appaloosa a vlastně veškerá plemena, na která byl dlouhodobě vyvíjen, třeba i neuvědoměle, selekční tlak s důrazem na skromnost, konstituční tvrdost a pracovní spolehlivost pod sedlem. Nicméně platí, že neběhá plemeno, ale konkrétní kůň.
Pro hloubavé teoretiky: Vyšlechtit křížence s optimálními vlohami pro Endurance je pravděpodobně možné, ale neobyčejně časově a finančně náročné.

Pohlaví

Není jednoznačně určující, jen se musí porovnat výhody a nevýhody. Hřebec má nejvíce síly a energie, často ji však vynakládá jinak, než je pro vytrvalostní závody vhodné, mnohdy vzrušeně reaguje na podněty i během veterinární kontroly, což může znamenat nejen opakování této kontroly a tím zhoršení celkového času, ale i vyloučení z dostihu z důvodu vysoké tepové frekvence. Klisna je konstitučně jemnější a fyzicky slabší, je však vytrvalejší a klidnější. Z nadměrné únavy se pomaleji zotavuje. Valach nemívá nevýhody ani jiskru hřebce, jeho reakce na okolí bývají mírnější. Po ukončení sebeúspěšnější závodní kariéry však ani ten nejlepší nemůže své dispozice předat dál.

Věk

Opět záleží na jezdci, co vlastně chce. Vzhledem k relativně nízké ceně Endurance koní v porovnání s dalšími sportovními koňmi (drezůra, parkůr, military, western) a nemalým nákladům na ošetřování a ustájení, je vhodnější koupit zdravého, nezkaženého, dobře odchovaného koně ve věku tři až osm let, než odstávče nebo ročka. Nejen kvůli celkovým nákladům. Nezanedbatelná je i dlouhá doba, která uplyne od koupě tak mladého koně do jeho startu v prvních závodech. V neposlední řadě proto, že předčasný specializovaný trénink a nepřiměřená zátěž je nejjistější cestou do brzkého invalidního důchodu.

Vzhled a velikost

Žádný ideální a všeobecně platný vzor není. Je jen několik pravidel, které je dobré respektovat. Většina dobrých distančních koní má kohoutkovou výšku mezi 145 až 160 cm. Je to však dáno hlavně plemenným zastoupením. Distanční kůň je vytrvalý maratónec, ne nadměrně osvalený sprinter a silák. Celkový dojem má být kompaktní, harmonický, dobře svázaný, suchý a souměrný kůň. Nezbytné jsou suché, korektní končetiny bez kloubních deformací, s dobrou a pevnou kopytní rohovinou. Otoky, kostní výrůstky, poškozené šlachy, měkké nebo dlouhé spěnky, deformovaná kopyta a výrazné vady postoje jsou nedostatky nedávající příliš velké šance na distanční budoucnost koně. Naopak dostatečně hluboký hrudník usnadňuje aerobní výkon koně větším přísunem kyslíku do krve a pevný hřbet s kratšími bedry zase snižuje riziko namožení či zranění zad.

Temperament a charakter

Temperament a charakter koně musí vyhovovat jezdci. Totéž ale platí i naopak. Zcela nevhodní jsou koně líní, kteří váhají nad každým krokem a jsou schopní zrychlení jen cestou do stáje. Podobné to je s nadměrně temperamentními a navíc špatně ovladatelnými koňmi. Distanční ježdění není zběsilý cval na splaveném koni s vytřeštěnýma očima.
Kůň musí mít srdce. To znamená, že je odvážný a smělý, ochotný samostatně překonávat různé přírodní překážky (mosty, lávky, potoky, brody, výrazné terénní nerovnosti, ležící kmeny stromů, hluboký bahnitý terén) v neznámém terénu. Musí také bez ohrožení sebe nebo dalších koní jet v těsném kontaktu ve skupině s jinými, jemu neznámými koňmi.

Zdravotní stav

Těžkou dlouhodobou zátěž může snášet jen zdravý jedinec. Proto je vhodné se před konečným rozhodnutím poradit se specializovaným veterinářem, nejlépe tím, který je jezdeckou federací oprávněn vykonávat veterinární kontrolu v distančních dostizích a má přehled a dostatek zkušeností.. Peníze za důkladné vyšetření jsou velmi dobrou investicí, zejména pokud se majitel bude výsledky vyšetření a doporučeními odborníka řídit. Plíce, srdce a oběhový systém, metabolismus, svaly, vazy, klouby a kosti musí být schopny bezchybně pracovat pod obrovskou zátěží předlouhé hodiny. Pokud nechcete svého koně trápit, ověřte si, zda je toho vůbec schopen.
Stejně důležité je znát celkový vývoj zdravotního stavu. Některá zranění, nemoci či parazitární infekce v průběhu růstu a dospívání nemusí omezovat rekreační využití koně, pro těžké sportovní zatížení však mohou znamenat vážné komplikac


Co dělat

Správné trénování znamená naučit koně lépe a rychleji se vyrovnávat se zátěží a jejími následky. To znamená postupně, přiměřeně, pravidelně a dlouhodobě. Navíc tréninkový cyklus není jen práce ale i odpočinek, dostatek času na zotavení, což ví každý, kdo sám sportoval. Přetrénování a chronická únava bolí, bere chuť do života, radost z pohybu.
Kůň řádně připravený na distanční dostihy musí být nejen fyzicky schopný bez problémů v co nejlepším čase ujet danou vzdálenost, ale musí být i dostatečně obratný aby dokázal překonat brody a potoky, strmá stoupání, padlé stromy, příkré srázy. Pro úspěch nedojede, když není dobře ovladatelný, aby mohl v každém úseku tratě jet optimálním ruchem, jenž mu vyhovuje, bez ohledu na tempo jiných koní a jezdců. Jen psychicky odolný kůň má naději být více než jen účastníkem, vždyť na něj číhají nové věci, zvuky, zvířata, lidé, situace. Navíc nejen na trati, ale i ve veterinární uzávěře. Je toho opravdu hodně, co musí kůň zvládnout a dokázat. Jeho jezdec však musí dokázat totéž a ještě něco navíc. Rychle a správně se rozhodovat a přebrat zodpovědnost za dvoučlenný tým.

Kdy začít

Ve vytrvalostních disciplínách se vyplatí nic neuspěchat. Vše začíná výchovou ve stádě na pastvinách, kde i ti největší hříběcí výlupkové zjistí, že žádný strom neroste do nebe. Navíc mají dost možností pro své hry a zábavy, které podporují obratnost a rychlost, zlepšují zdravotní stav. Takhle odchovaný dospívající kůň nemívá potřebu soupeřit s člověkem o vedoucí pozici ve stádě či dvojici. Ostatně našich několik desítek kilogramů živé váhy nemá, v porovnání s hmotností koně, valnou šanci v přímém fyzickém střetu uspět.
Věkové hranice jsou variabilní, zejména s přihlédnutím k plemenné příslušnosti a individualitě koně. Nejranější jsou angličtí plnokrevníci, naopak nejpozdnější jsou achaltekinci. Nicméně jistá údobí platí pro většinu koní. Tříletý i čtyřletý kůň je příliš mladý na to, aby ve zdraví snesl speciální trénink zaměřený na vytrvalost. Na místě je výcvik jízdárenské přiježděnosti, obratnosti při překonávání přírodních překážek a jistoty při pohybu v terénu i na různých komunikacích.
Pěti až osmiletý kůň již bývá dostatečně vyspělý a fyzicky zralý pro zahájení specializovaného vytrvalostního treninku. Začít lze i se starším koněm, vždy však záleží na jeho dispozicích a zdravotním stavu.
Pro zdravého, dobře trénovaného vytrvalce není věk nad patnáct let důvodem k ukončení aktivní účasti ani na nejdelších a nejtěžších závodech.

Jak trénovat

Postupně, přiměřeně, pravidelně a dlouhodobě. To úplně stačí na to, stát se šampiónem. Teď jen pár podrobností k tomu, aby úspěch byl dokonalý.
Tréninkový cyklus se podobá vlnovce. V jednom roce se skládá z přípravného, hlavního, přechodného a klidového období. Každé období má svůj význam a nezastupitelnost.
Přípravné období, které v našich podmínkách začíná většinou v zimě, pomáhá zvýšit všeobecnou zdatnost koně. Zátěž je o nízké intenzitě a vysokém objemu. To znamená dlouhé klidné vyjížďky v kroku a klusu, zpočátku bez nadměrné práce v kopcích. Takto trénovat lze prakticky denně, patnáct i více hodin týdně.
Hlavní období je pro jezdce nejzajímavější a pro koně nejnáročnější. Práce v přípravě směřuje k co možná nejlepšímu výsledku na závodech. Kůň i jezdec se připravují tak, aby byli schopni nejen absolvovat celý závod, ale i měli dost sil na udržení rychlosti ve vytrvalosti, případně na závěrečné zrychlení bez následků na rychlost zklidnění ve veterinární uzávěře, neřkuli na zdraví. Protože toto období bývá dlouhé, velmi často dochází při přetížení koně nebo při jeho nerozumném využívání k přetrénování, v lepším případě ke ztrátě formy a výkonnosti, v horším případě k různým, někdy i hrůzným zraněním. Proto je zde stejně důležitá kvalita a množství jak zátěže, tak i aktivního odpočinku a regenerace. Běžné jsou zhruba čtyři tréninky týdně, při vyšší frekvenci závodů se počet i intenzita tréninků omezuje.
Přechodné období pomáhá koni přejít z plného tréninku do klidu tak, aby netrpěl ?abstinenčním syndromem?.
Postupně se snižují tréninkové dávky, zejména jejich intenzita ? snižuje se rychlost a práce v kopcích, ubírá se i počet tréninkových jednotek v týdnu.
Klidové období je ta velmi zasloužená koňská dovolená. Nemusí to zrovna být zájezd na Bahami, ale ani samovazba ve stáji. Nejvhodnější je pastva, v zimě dostatečný výběh. A hlavně zcela jiný druh práce. Třeba ze země. Organismus i psychika si potřebují odpočinout, doléčit bolístky a načerpat elán a nové síly do následující sezóny.
Při troše štěstí lze u koní soutěžících ve vytrvalostních dostizích takový roční cyklus zopakovat desetkrát i patnáctkrát. Navíc minimálně do třinácti let koně každý rok o vyšší intenzitě. Proto je dobré vést si tréninkový deník, nejen pro porovnání jednotlivých sezón. Můžeme z něj zpětně vyčíst za jak dlouho a po jaké zátěži dosahoval kůň nejlepších výsledků (nebo naopak, co mu nevyhovovalo), najít důvody přetrénování nebo zranění. Záznamy mají být dostatečně vypovídající a srovnatelné - celková délka tréninku, čas v jednotlivých chodech, tepová frekvence, profil terénu, počty opakování a další.
Nelze zapomínat, že jednotlivá období mají specifické požadavky nejenom na množství a kvalitu práce, ale i na odpovídající výživu ? dietní manipulaci.

Co trénovat

Celého koně. V celku jasné. Jenže co to znamená? Na rozdíl od dostihů na dráze, kde bez výjimky rozhoduje rychlost, vytrvalostní rychlost, případně skoková obratnost a závody trvají od několika desítek vteřin (sprint pod 1 000 m) do cca 10 až 12 minut (Velká Pardubická), endurance, která znamená desítky kilometrů a mnoho hodin práce v sedle, vyžaduje komplexně zdatného a připraveného koně.
Trénovat nemůžeme jenom srdce, plíce a svaly, ale také vazy a šlachy. A navíc, pro mnohé překvapivě, i kosti a klouby. Každá z těchto funkčních skupin se jinak chová při námaze, každá potřebuje jinou dobu na přizpůsobení se vyšší zátěži. Srdce, plíce a svaly se přizpůsobí nejrychleji. Výrazné zlepšení je možné docílit již po dvou až třech měsících. Tepová frekvence bude skvělá a zklidňování téměř okamžité. Kdo podlehne opojnému zlepšování a bude zvyšovat tréninkové zatížení, téměř jistě se dočká zranění, nejpravděpodobněji závěsného aparátu. Natažená nebo prasklá šlacha, případně poškozený kloub vystaví vašemu koni stop. Může být nejen dočasný. V nejhorším případě i doživotní.
Šlachy a vazy, jejichž regenerace je pomalejší díky jinému přísunu živin a jiné látkové výměně, vykazují dostatečné zlepšení až po zhruba jednom roce vhodného zatěžování. Poškodit se však mohou okamžitě.
Základní opěrné jednotky těla ? kosti se přizpůsobují ze všech tkání nejpomaleji. Změny vnitřní struktury kostí jejich přestavba, které lépe vyhovuje dané zátěži, trvá velmi dlouho. Dosažení nejvyšší pevnosti nastává až po třetím roce trénování a soutěžení.
Co tedy trénovat dřív? Všechno současně. Je nezbytné si vždy uvědomovat, že každý enduranční kůň je tak zdatný, jak je dobrý jeho nejslabší článek, nikoliv naopak. Podle toho volíme tréninkovou zátěž a závodní taktiku. Sebelepší tepová frekvence je na nic, když kůň kulhá.


Předkové

Divocí předci našich koní, tak jako nyní některá primitivní přírodní plemena, se celoročně uživili pastvou na tvrdých travních porostech, bez přikrmování jádrem, senem, vitamíny, minerály. Neměli vždy dostatek čisté vody ani suchou podestýlku. Neměli léky, neměli podkovy. Dokázali krátce po narození následovat matku se stádem desítky kilometrů denně, úspěšně vzdorovali zraněním a nemocem. Byli malí, otužilí, odolní, s tvrdou konstitucí. Uměli přežít. Nebyli příliš podobní dnešním ušlechtilým koním, výkonností se jim nemohli rovnat.

Výživa

Ve výživě koní platí přímá úměra: čím vyšší výkonnost, tím kvalitnější krmení. Pod pojmem kvalita se skrývá vhodnost, nikoliv cena. Základním problémem je zejména nedostatek znalostí o skutečných potřebách koně a přehnaná orientace na cenu krmiv, bez ohledu na kvalitu a výživnou hodnotu. Kvalitnější krmení dává předpoklad lepších výsledků, ať již budeme sledovat sportovní výkonnost, reprodukční ukazatele nebo zdraví a dlouhověkost.
Kvalitní výživa znamená zjistit potřeby jednotlivých živin konkrétního zvířete a dodat mu je v krmivu. V potřebách se promítne zejména hmotnost a věk koně, aktuální kondice, plemeno, zdravotní stav a zatížení. Platí, že více nemusí znamenat lépe. Černé močení (tzv. sváteční nemoc) při přehnaném přísunu energie v krmivu v době bez pracovního zatížení, případně schvácení kopyt při nárazovém přebytku bílkovin, je toho důkazem. Naopak, při zvyšování zátěže není možné jen mechanicky navýšit celkové množství krmiva, neboť se zvyšováním zátěže rostou požadavky na potřebu energie mnohem více, než na potřebu bílkovin, mění se i potřeba některých vitamínů a minerálů. Dalším důležitým činitelem jsou klimatické podmínky. Nezapomínejme však, že kůň má jiné teplotní optimum než člověk.
Na základě živinových požadavků můžeme sestavit jednotlivá krmiva tak, aby vyhovovala nám cenou a koním chutností, využitelností a celkovým dietetickým složením. Sebelépe napočítaná krmná dávka, kterou kůň nesežere, je k ničemu. Chovatel musí mít na paměti, že nejen jednotlivá krmiva, ale také způsob jejich zpracování (mačkání, šrotování, máčení, granulace, extruze) ovlivňuje jejich vhodnost a použitelnost.
Správnou krmnou technikou, zahrnující způsob a frekvenci předkládání krmiva, vhodným pořadím jednotlivých krmiv, můžeme nejen zvýšit využitelnost jednotlivých složek krmné dávky, ale i významně omezit výskyt možných zdravotních komplikací. Posledním krokem je zpětná vazba. Je třeba citlivě reagovat na změny v kondici a výkonu a podle toho upravit krmení. Koně až na výjimky nebyli chováni a selektováni na intenzitu růstu, případně využití krmiva a proto mají vyšší individuální variabilitu v potřebě živin. Česky řečeno, každý kůň potřebuje vlastní krmnou dávku.
autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 20:00:24
Vtipy o koních
Vtipy o koních

“Vaše lordstvo, neměl byste jen jezdit na koni,
ale v zájmu vašeho zdraví i chodit pěšky!”
– “To je zvláštní doktore, váš názor se shoduje
s jednáním mého koně!”


---


---

Ovlivnil automobilový průmysl nějak morálku lidí? Jistě. Výrazně klesl počet krádeží koní...


---


---

Potkají se dva kolegové: “Už jsi to slyšel? V cirkusu jezdí na koni úplně nahá slečna!” – “Tak to se musím jít podívat! Koně jsem neviděl ani nepamatuju!”


---
---

Baví se dvě kamarádky: “Víš, že se učím jezdit na koni?” – “To je zajímavé,” odpoví druhá, “ale nebyla jsi kdysi proti týrání zvířat?”


---
---

- “Tati, představ si, že jeden pán v cirkusu vyskočil koni na hřbet,
pak se mu spustil pod břicho, chytil ho za ocas a nakonec mu vylezl na krk!”
“To je toho, tohle všechno jsem udělal, když jsem jel na koni poprvé...”


---
---

Sedlák přijímá nového kočího a tak se ho ptá: “A rozumíte koním?” Kočí se zarazí a udiveně se prá: “Proč? Něco říkali?”


---
---

Rozčilený trenér volá na jezdce: “Okamžitě slez z toho koně, ať vidíš, jak špatně na něm sedíš!”


---
---
– “Františku, kouří tvoji koně?” – “Ne!?” – “No tak to ti hoří maštal.”


---
---

- “Moje manželka chce zhubnout,
tak začala jezdit na koni.” – “A výsledek?” – Za měsíc kůň zhubnul 10 kilo!”
autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 19:59:27
Všestranost


DEFINICE

Všestrannost je třídenní zkouška. Skládá se z drezurní úlohy, teréní jízdy s klusovými úseky, steplechase dráhy, z nejdůležitějšího úseku - teréní jízdy s pevnými překážkami a z parkuru. Všestrannost se jezdí ve stupních " Z" , " L" , " S" , " T" , " O" , buď v soutěži kompletní nebo dílčí.

VÝBĚR KONĚ PRO VŠESTRANNOST

Předpokladem je dokončený základní výcvik a stáří koně nejméně 5let. Po dokončeném základním výcviku je svalstvo, klouby a šlachy koně připraveny pro náročné požadavky tréninku. Kůň vhodný pro všestrannost už v základním výcviku projevuje nebojácnost, chuť jít dopředu, ochotu ke skoku, dostatečnou rychlost, vytrvalost a charakterové vlastnosti.

VÝSTROJ KONĚ PRO VŠESTRANNOST

Při všestrannosti je důležitá správně přizpůsobená výstroj koně. K ochraně patek předních nohou používáme gumové zvony. Při teréním a skokovém tréninku koně bandážujeme, nebo použijeme kamaše s pružným zapínáním. Pokud je v teréní jízdě zařazen skok do vody, potom koně nebandážujeme, jelikož při projíždění vodou se bandáže namočí a shrnují se. Při military drezuře, koně většinou uzdíme uzdečkou. Je možné použít uzdění i uzdou. Pro krajinovou jízdu uzdíme uzdečkou. Při sedlání je důležitá hmotnost sedla a správné přizpůsobení. Těžké sedlo je pro koně v dlouhé krajinové jízdě nesmírnou přítěží. Naopak příliš lehké sedlo dostihového typu není dostatečně pevné a nezaručí pevný sed jezdce. Důležité jsou pevné třmeny, třmenové řemeny a stejně tak je důležitý pevný podbřišník a slabší obřišník zapnutý přes sedlo.

SYSTEMATICKÝ VÝCVIK

Trénink začínáme méně namáhavou prací. Střídáme ježdění v terénu, drezurní práci, práci na kavaletách a gymnastické cvičení na překážkách. Nesmíme zapomínat na odpočinek v podobě teréní vyjížďky v kroku 1krát týdně a volného pohybu ve výběhu.

JÍZDA V TERÉNU



Práce v terénu musí být systematická. Pro všestrannost je důležité koně nejdříve nadýchat. Nezapomínáme při tom na uvolnění koně v kroku. Potom s koněm absolvujeme klusové úseky z počátku v kratších úsecích. Postupně prodlužujeme klusové úseky na 10min, 20min, 30min. Klus takto postupně prodlužujeme až na 1h. Práci v terénu pozvolna zvyšujeme. Začínáme opět uvolněním v kroku a klusu a přecházíme i k práci na nerovném terénu. Sjíždíme a vyjíždíme různé svahy. Vyjíždění svahů v kroku je důležité pro vytváření a posilování svalstva koně. Posiluje se tak záď, která je velmi důležitá. Vyjíždění svahů ze cvalu je dobré pro nadýchání koně a pro celkovou kondici. V dalším cvičení v terénu provádíme výskoky a seskoky, skáčeme různé terénní překážky, které mají být zpočátku malé, ale za to různorodé a pestré. Sjíždíme čím dál víc příkrejší svahy, ale je důležité sjíždět vždy kolmo. Systematickým stupňováním obtížnosti teréních překážek získává kůň jistotu a odvahu. Rovněž časté sjíždění a vyjíždění svahů se skokem přes menší překážku, která je nejdříve postavená na konci, později v začátku a nakonec ve středu svahu dodává koni odvahu a spolehlivost. Cvičení v terénu doplňujeme projížděním vodních ploch s pevným dnem. Když kůň projíždí vodou ochotně a klidně můžeme začít cvičit skoky do mělké vody a výskok kombinovaný s překážkami. Překážky by neměli překročit výšku 0.50m. Také hloubka vody by měla být max. 0.50m. K terénímu ježdění patří cvalová práce (kentrování). Cvalovou prací trénujeme vytrvalost koně. Kentrování začínáme vždy až po uvolnění koně v kroku a v klusu v tempu kolem 350-400m/min. na vzdálenost nejvýše 2000m. Vzdálenost jen velmi postupně zvyšujeme na 3000m. Vzdálenost můžeme cválat ve dvouch úsecích, mezi které vložíme krátkou pauzu v kroku nebo v klusu se změnou směru nacválání.Vzdálenost pořád postupně zvyšujeme. Pro military základního stupně je délka cvalové práce kolem 6000m a rychlost asi 450m/min. Tuto vzdálenost opět rozdělíme na dva úseky se změnou cvalu. Podle možnosti je dobré měnit prostředí. Asi po 4týdnech kentrování přejdeme k rychlejší cvalové práci (galopování) Rychlost 450-500m/min. je možná jen na vyhovující půdě. Tento trénink absolvujeme s koněm 1krát týdně. Je to dechová příprava koně. Jednou týdně absolvujeme s koněm překonávání pevných překážek v terénu. Vzdálenost a počet překážek systematicky zvyšujeme.

DREZURNÍ PRÁCE

Cílem je fyzická i psychická připravenost koně. Drezurními cviky vypěstujeme rovnováhu s dostatečnou nosnou silou zádě, která je potřebná k odlehčení předku. Šetříme tím klouby a šlachy koně. Koně, kteří nejsou dostatečně přiježděni se při větší rychlosti vrhají na předek a bojují s rukou jezdce. Takto je vysoká pravděpodobnost zchromnutí koně. Při drezurní práci zlepšujeme uvolněnost a přilnutí. Pracujeme často v prostorných chodech. Vyžadujeme stejné přilnutí na obou otěžích, ohýbání v obratech, prostupnost sebrání a zlepšení kmihu vycházejícího s podsazené zádě. Rovnováhu zdokonalujeme cvalem na vnější noze a prací na dvouch stopách. Drezurní práce vede k poslušnosti a přispívá k jistotě ve všech částech soutěže všestrannosti. Kromě cviků ze základního výcviku používáme i těžší cviky drezurního ježdění jako je například pracovní klus s častým a výrazným postavením koně k vnější ruce. Kůň přestavěný k vnější ruce jde v opačném postavení. Tímto vyžadujeme od koně větší podsazení zádě. Přitom dosahujeme i větší oboustranné poddajnosti koně. K většímu sebrání docílíme prací v pracovním klusu na větším kruhu s cvikem v kruhu změnit směr s polovičním překrokem. Po dosažení vyššího sebrání přecházíme na dlouhé stěny jízdárny a v dosavadním sebrání požadujeme přechody do středního nebo prodlouženého, ale sebraného klusu. Cvičení opakujeme i na velkém kruhu. Při pohybu na dvou stopách omezujeme koni posun vnitřních zadních nohou. Takto jej nutíme k sevření kloubů, sebrání a k většímu podsazení zádě. Při práci na dvou stopách rovněž zlepšujeme poslušnost na pomůcky jezdce a rovněž zlepšujeme jeho chody uvolněním v plecích. Letmým přeskokem ve cvalu zvyšujeme rovnováhu a poslušnost holení. V pokročilém tréninku požadujeme překroky i ve cvalu. Později požadujeme v pracovním cvalu překroky i s letmým přeskokem. Po každé změně cvalu počítáme počet cvalových skoků do stran. Při každé změně směru překroku je nutné koně nejprve srovnat a teprve potom změnit jeho postavení. Správně prováděné překroky na obě strany jsou známkou prostupnosti a poslušnosti koně. Stále více klademe na koně těžší požadavky, ale musí být systematické a kůň na ně musí být připraven. Když dosáhneme vysokého sebrání v pracovním cvalu, můžeme přistoupit k nácviku piruety. Kůň se otáčí kolem podsazené zádě o 360°. Důležité je zachování cvalového nohosledu. Pokud kůň zvládá piruetu při zachování cvalového nohosledu a podsazené zádě můžeme přejít k těžšímu cvičení jako je piafa a pasáž. Tomuto cvičení předchází práce na ruce v pilárách. Cvičení v pylárech musí být systematické a nelze ho vyžadovat často. Je důležité střídat těžká cvičení s volnějším držením a s lehčími drezurními cviky. Piafa je cvik, který se vyžaduje v nejvyšších stupních drezurních úloh. S nácvikem začínáme když dosáhneme dokonalé prostupnosti, mohutného vznosu zkráceného klusu a vysokého sebrání. Při tomto cviku je důležité, aby kůň neztuhl ve hřbetě. Prohýbá-li kůň hřbet, nemůže jít s lehkým přilnutím ve vysokém sebrání, které je k tomuto cviku nezbytné.

SKOKOVÁ PRÁCE

Práce na kavaletách a gymnastické cvičení na překážkách

Při práci na kavaletách nejdříve koně uvolníme v kroku a v klusu. Po uvolnění a přivedení koně na pomůcky jezdce několikrát klušeme přes řadu 3-5 kavalet položených ve vzdálenosti cca 1,20m, vysoké 0,20m. Střídáme přiježďování a znovu nájezdy z klusu na kavalety. Několikrát překlušeme i řadu čtyř zvýšených kavalet. Nejdříve zvýšíme prostřední dvě kavalety. Výška by neměla přesáhnout 0,30m. Vzdálenost mezi kavaletami můžeme i zvýšit na 1,30m. Při klidném překlusání zvýšíme i zbytek kavalet. Takto je několikrát překlušeme. Opět přejdeme k přiježďování. Provádíme obraty a práci na dvou stopách. Poté přejdeme k práci na kavaletách ze cvalu. Nejdříve přecváláme jednu kavaletu z většího kruhu. Můžeme přidat další dvě kavalety ve vzdálenosti 2m. Kavalety lze postavit i do oblouku. Nájezd musí být plynulý. Takto můžemed překonávat kavalety ze cvalu i z malého kruhu.

Do skokové gymnastiky z klusu zařazujeme cvičení jako například řadu čtyř položených kavalet za sebou ve vzdálenosti 1,20-1,30m. Výška kavalet je 0,20m. Za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti 2,50m menší svislou překážku. Z počátku jsou překážky za kavalety max. 0,70m vysoké. Zatím není důležitá výška překážek, ale styl skoku koně,pozornost,poslušnost a chování koně před skokem a po doskoku. Proto používáme nižší skoky, ale postupně překážky stupňujeme jako např. řada kavalet na klus, za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti 2,50m dvě kavalety na sebe za to na 3m malou svislou překážku a na další 3m ještě jednu svislou překážku. Těch kombinací je mnoho. Později přidáváme další skoky. Takto můžeme na závěr postavit až 5skoků za sebou. Jde-li kůň při nájezdech klidně a soustředěně a po doskoku klidně a plinule cválá na správnou nohu,přidáváme místo poslední svislé překážky oxer.Oxer by neměl přesahovat výšku ani šířku 1m. Můžeme ho postavit ve vzdálenosti 3,50 nebo 6,50m od posledního skoku. Postupně přidáváme ještě jeden oxer 1m vysoký a 1,20m široký. Pokud kůň cvičení zvládá přecházíme v dalším cvičení ke skokové gymnastice ze cvalu. Při skokové gymnastice ze cvalu se řada kavalet, které byli položeny za sebou ve vzdálenosti 1,30m posouvá na vzdálenost asi 2,50m, nebo se odstraní a zůstane jen jedna kavaleta a za ní postavíme ve vzdálenosti 3m svislou překážku. Poté přidáváme další skoky ve výšce do 1m ve vzdálenosti 3,50m 3-4 svislé později i šířkové překážky.
autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 19:56:46
Parkur
PARKUROVÉ JEŽDĚNÍ


VÝBĚR KONĚ


Výběr koně pro skokové soutěže je důležitý proces,při kterém neklademe důraz na to jestli má kůň základní výcvik již za sebou.Takový kůň je sice připraven začít s tréninkem,ale je tu riziko,že tento kůň může mít určité zlozvyky získané z nesprávně provedeného výcviku.To by nám vše jen ztížilo.Posoudit koně zda se hodí pro skokové soutěže lze i podle exteriéru.Vybereme-li si koně,který se teprve připravuje na základní výcvik,budeme soudit podle výhod dobrého skokana.Výhodou je dlouhý dobře nasazený krk a delší hřbet,osvalená bedra,silné klouby a zdravé končetiny.Toto bývají znaky dobrého skokana.Rozhodující však nebývá jen exteriér koně.Nejdůležitější je nebojácnost a ochota respektovat překážku.Napravovat koně,kteří bezdůvodně zastavují před překážkou v důsledku dřívějším nesprávným ježděním bude velmi obtížné.Proto je velice důležité pro přípravu koně i výběr vhodného jezdce.Protože i velmi schopný kůň a velice nadaný jezdec nemohou mnoho dokázat,je zapotřebí,aby se jim věnoval zkušený trenér.





TRÉNINK SKOKANA


Trénink skokového koně se skládá z přiježděnosti koně,skokové gymnastiky a ze systematického školení v mechanice skoku a v technice skoku.Vhodným doplňkem je cvalová a dechová práce.


Teprve po zvládnutí základního výcviku koně můžeme přejít na trénink skokana.Musíme dbát na to,že ani kůň s vynikajícím předpokladem pro skákání a s dobrou ježděností získanou již v základním výcviku nepřipravíme jen skákáním.Klademe důraz na přiježděnost,kterou stále zdokonalujeme drezurou a s prací na kavaletách.Drezurou a skokovou gymnastikou získáme kromě poslušnosti a ovladatelnosti koně i jeho obratnost a hlavně jeho fyzickou připravenost.


PŘIJEŽDĚNOST


Častými přechody z vyššího chodu nebo ruchu a naopak zlepšujeme prostupnost koně a jeho poslušnost na pomůcky jezdce.I když se snažíme nyní už s většími požadavky zdokonalit přiježděnost koně,není na škodu se jednou za čas vrátit na začátek a vše zopakovat.V této fázi výcviku je důležité,aby kůň ihned a ochotně reagoval na pomůcky jezdce,který stupňuje požadavky jako například nacválat z couvání bez zastavení a podobně.


SKOKOVÁ GYMNASTIKA


Do skokové gymnastiky zařazujeme podobná cvičení jako například řadu čtyř až pěti max. 0,20m vysokých kavaletů položených za sebou ve vzdálenosti asi 1,20-1,30m. Za tuto řadu kavalet stavíme ve vzdálenosti kolem 2,80m svislou překážku později i šířkovou.V prvním měsíci nepřekračujeme výšku 1m,ale postupně překážky stupňujeme jako například řada kavaletů max. 0,20m vysokých položených za sebou ve vzdálenosti 1,20-1,30m za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti asi 2,80m svislou překážku a za ní ve vzdálenosti 3m další svislou překážku.V příštím cvičení překážka za kavalety ještě nepřesahuje 1m,ale můžeme ji rozšířit na šířku až 0,90m.Pokud je kůň při nájezdech a skákání z klusu na těchto kombinacích klidný a soustředěný a po doskoku plynule cválá na správnou nohu přejdeme ke skokové gymnastice ze cvalu.Později přidáváme další skoky ve výšce do 1m ve vzdálenosti 3,50m. 3-4 svislé později i šířkové překážky.Pozor při skokové gymnastice ze cvalu se řada kavalet které byli položeny za sebou ve vzdálenosti 1,30m posouvá na vzdálenost asi 2,50m,nebo se odstraní a dá se jen jedna a za ní ve vzdálenosti 3m menší svislá překážka.Viz schéma skoková gymnastika.Pro gymnastické cvičení a mechaniku skoku je mnoho možností postavení překážek.Lze skákat i řadu překážek do oblouku.




KONDICE A DECHOVÁ PŘÍPRAVA


Kondici a dechovou přípravu provádíme nejčastěji v terénu,kde můžeme provádět cvalovou práci na rovných úsecích,pro posílení svalstva provádíme chůzi do kopce a z kopce.


TECHNIKA SKOKU


Techniku skoku na vyšších překážkách začínáme nejdříve naznačením odskoku kavaletou nebo bariérou postavenou ve vzdálenosti 3-3,50m,7m,10,50m před vyšší překážku.Ke konci tréninkové hodiny kavaletu před vyšší překážkou odstraníme.Rovněž při nácviku techniky a pozornosti za vyšší překážkou,pokládáme za ní ve vzdálenosti 3,50m kavaletu,kůň tak zjistí ,že i po překonání vyšší překážky musí být pozorný.


Když kůň zvládá techniku skoku ve cvalu na různých jednotlivých skocích a kombinacích a po skoku cválá klidně a pozorně na správnou nohu přejdeme k tréninku na parkuru.Parkur se skládá z rozmanitých překážek a kombinací, které výškou a šířkou nepřesahují dosud dosud požadované rozměry.Kombinace dvojskoků a trojskoků je lepší začínat skákat nejdříve na šířkovýškových překážkách potom na kombinaci svislích a nakonec na kombinaci oxérů. Při trénování na parkuru překážky nepřekračují výšku a šířku soutěže na kterou koně připravujeme.V pokročilejším tréninku můžeme v přípravném období jednou za měsíc na některé překážce,kterou již kůň dobře zvládal vystupňovat požadavky.Na toto cvičení postavíme svislou překážku o výšce asi 1m,když jí kůň překoná o něco jí zvýšíme.Skočíme ji a rozšíříme asi na 0,90m a skočíme.Pokud kůň skáče v klidu a pozorně upravíme překážku na oxer o výšce 1,20m a šířce 1m vždy jen s jedinou zadní kladinou.Ve vzdálenosti 10,50m před tento oxer postavíme lehkou svislou překážku vysokou asi 0,80m.Jestliže kůň tuto kombinaci správně překoná oxer o 0,20m snížíme a ještě jednou skočíme.Při příštím tréninku překážku změníme,použijeme například zeď,bulfinč,branku,viadukt… Při skákání vodních příkopů začínáme na mělkém příkopu s pevným dnem,asi 1030m širokým.Tuto šířku kůň zvládne překonat i z kroku.Pokud kůň projde vodní příkop klidně a bez strachu krokem při nájezdu ze cvalu jej zřejmě bez bázně skočí.Jestliže kůň odmítá skočit skáčeme za zkušeným koněm.Jestliže kůň skočí ochotně,ale doskočí do vody,postavíme nad střed vodního příkopu kladinu.Jakmile kůň překonává příkopy správným způsobem pokládáme za příkop na straně doskoku bíle natřenou lištu.Jakmile i takhle kůň překoná příkop správným způsobem můžeme jej kombinovat s jednoduchými překážkami.Potíže na vodních příkopech vyplývají z nesystematického tréninku a z nedostatku správně upravených cvičných ploch a příkopů.Změna prostředí tréninku a skákání různých barevných a rozmanitých překážek vede ke zdokonalování techniky skoku.




BAROVÁNÍ


Všechny formy barování jsou přísně zakázány ve všech prostorách pro výcvik a opracování,stejně tak kdekoliv v prostoru závodů.Výraz barování zahrnuje všechny umělé techniky zamýšlené donutit koně aby v soutěži skákal výš.


Při opakované nepozornosti vyjímečně používáme barování,při němž si jezdec záměrně počíná tak,aby vyvolal hrubou chybu koně na překážce.Při nepozornosti zadníma nohama po odskoku jezdec zesílí přilnutí a dosedne. Vyvolá tím hrubou chybu koně zadníma nohama.Ihned následuje opravný skok správným způsobem.Při nepozornosti předníma nohama jezdec vypustí při fázi odskoku přilnutí.Následkem je ztráta rovnováhy koně,který tímto přichází blízko k překážce a předníma nohama dělá hrubou chybu.Opět musí následovat opravný skok správným způsobem.Takto může koně barovat jen zkušený jezdec.V základním výcviku se toto barování nepoužívá. Mějme na paměti,že tímto způsobem barování můžeme někdy zvýšit pozornost koně,ale nikdy však schopnost skákat výš! Mnohokrát jsme svědky toho,že kůň pro něho bolestivou chybu na překážce znovu zopakuje.Příčinou bývá buď nedostatečný talent koně,nebo nervozita spojená s neuváženým odhadem odskoku.


PŘEKÁŽKY


Překážky by měli být svým tvarem a vzhledem lákavé,různorodé a měli by ladit se svým okolím.Překážky musí být sestaveny tak,aby je bylo možno pobořit.Ale nesmí být na druhou stranu natolik lehce shoditelné,aby spadly při sebemenším dotyku,nebo natolik těžké,aby zavinili pád koně.Bariéry a ostatní části překážek jsou uloženy v hácích. Hák nesmí bariéru sevřít.Bariéra musí být v háku uložena natolik volně,aby se mohla otáčet.U branek,válců a plotů musí být háky otevřenější až ploché.


VZDÁLENOSTI


- ze cvalu bez cvalového skoku - 3,30m


- ze cvalu na 1 cvalový skok - 6,30-7m


- ze cvalu na 2 cvalové skoky - 10-10,3m


- ze cvalu na 3 cvalové skoky - 14,3-15m


- ze cvalu na 4 cvalové skoky - 17,9-18,6m


- ze cvalu na 5 cvalových skoků - 21,5-22,5m


-ze cvalu na 6 cvalových skoků - 25-26m


SVISLÁ PŘEKÁŽKA




-jakékoliv konstrukce, může být pouze tehdy, jestliže jsou všechny prvky, ze kterých se skládá, umístěny ve stejné svislé rovině na straně odskoku a na zemi před ní není ani odskoková bariéra.


ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA




-je taková překážka, která je postavena způsobem vyžadujícím výkon jak ve skoku do dálky tak i do výšky.


VODNÍ PŘÍKOP


-je to taková šířková překážka, která není doplněna žádnou překážkou nad a za vodní hladinou. Pouze na odskokové straně může být na zemi položena bariéra nebo k zemi připevněný odskokový prvek (proutěnka) nesmí být vyšší než 50 cm.


KOMBINACE


- dvojskok, trojskok a kombinace více skoků představují skupinu dvou, tří nebo několika překážek.


Překážky, na jejichž překonání je zapotřebí dvou, tří či několika následných skoků, jsou od sebe vzdáleny nejméně 10,5 m.


Vzdálenost se měří od základny překážky na straně doskoku k základně další překážky na straně odskoku.


Chyby jsou na jednotlivých překážkách kombinace penalizovány samostatně. Při poboření nebo zastavení v kombinaci u druhé nebo třetí překážky musí jezdec najet znovu celou kombinaci.
autor PePa(Nikola) @  
28.12.2008 19:50:20
Drezura
DREZURNÍ CVIKY


Obrat kolem zádě

Při obratu kolem zádě opisuje záď koně menší půlkruh, přičemž vnější zadní noha překračuje vnitřní zadní nohu. Nohosled musí zůstat pravidelný a vnitřní zadní noha nesmí ustat v pohybu. Půlkruh, který zád v obratu opisuje, by měl být co nejmenší, až je obrat v podstatě proveden kolem vnitřní zadní nohy, která se v taktu chodu vždy zvedne, ale vždy dopadne na téměř stejné místo. Obrat o 180° (krátce čelem vzad) je poloviční pirueta v kroku.



Dovnitř plec

Dovnitř plec je jeden z prvních překroků, které koně učíme. Při tomto cviku je plec koně mírně odkloněna od původního směru dovnitř, kůň je přistaven k vnitřní ruce a ohnut okolo vnitřní holeně. Vnější přední a vnitřní zadní noha jdou ve stejné stopě. Dohromady vidíme tedy tři stopy. Vnitřní přední končetina překračuje vnější přední.


Dovnitř záď / Travers

Při cviku dovnitř záď vidíme celkem čtyři stopy. Každá končetina zvlášť sleduje svou stopu. Kůň se dívá a je podélně ohnut do směru, kterým se pohybuje. Tento cvik se většinou provádí u stěny jízdárny, přičemž plec koně zůstává na obvodu a záď je odkloněna směrem dovnitř. Kůň je ohnut okolo vnitřní holeně jezdce. Vnějšími končetinami překračuje vnitřní. Úhel pohybu je v tomto cviku větší než při cviku dovnitř plec.

Piruety

Piruety jsou obraty kolem zádě v sebraném cvalu. Plná pirueta je obrat o 360°. Tento cvik vyžaduje od jezdce a koně maximální koordinaci. Od přírody má kůň tendenci otáčet se okolo svého středu, a proto musí být před zahájením piruety velmi shromážděný, aby vnitřní zadní noha přebrala většinu váhy a stala se osou otáčení. Pirueta musí být provedena beze spěchu a pravidelně. V drezurních úloha je známka tohoto cviku většinou násobena dvěma. V úloze "Cena sv. Jiří" je požadována poloviční pirueta (180°), ale od úloh "Intermediaire" se již požaduje předvedení plné piruety. Počet cvalových skoků v poloviční piruetě je tři až čtyři, plná pirueta se skládá ze šesti až osmi cvalových skoků.

http://horse-rider.blog.cz

Kontracval

Kontracval je vědomě požadovaný cval na nesprávné noze, například při jízdě na pravou ruku cválá kůň na levou nohu. Tento cvik se provádí u stěny jízdárny nebo na kruhu a zvyšuje obratnost a vyváženost koně.

Letmý přeskok ve cvalu

Během fáze vznosu přeskočí kůň na pobídku jezdce z jednoho cvalu do druhého. Během jednotlivých přeskoků musí kůň zůstat klidný, rovný a v živém kmihu. Kůň musí během jedné fáze vznosu přeskočit předními a zadními končetinami zároveň. Přeskočí-li například během jedné fáze vznosu pouze předními končetinami a teprve v další fázi vznosu zadními, nebo naopak, je to chyba. Přípravou na tento přeskok je takzvaná jednoduchá změna cvalu, při které kůň přejde do kroku a po několi krocích, maximálně však čtyřech, opět nacválá na druhou nohu. Kůň nesmí při přechodech klusat a přechody musí být hladké.

Pasáž

Pasáž je velmi shromážděný vznosný klus s energickým odrazem podsazených zadních nohou a zkrácenou prostorností. Pasáž má výrazně prodlouženou fázi vznosu, takže pohyb působí zpomaleným dojmem (slowmotion). Tento chod je velmi vzrušující díky energii a síle, kterou kůň v pasáži vyzařuje.

Piaffa

Piaffa je pohyb podobající se shromážděnému klusu na místě. Kůň zachovává diagonální nohosled klusu, přičemž zadní končetiny mění posuvnou sílu v nesení a výdrž. Piaffa představuje jeden z nejobtížnějších drezurních cviků. Záď je výrazně podsazená, jako by se kůň chystal sednout. Končetiny zvedá kůň při tomto cviku v pravidelném rytmu poměrně vysoko bez kolébání ze strany na stranu. V úlohách "Intermediaire" je předepsáno sedm až osm kroků piaffy, přičemž je povolen posun o jeden metr vpřed. Ve vyšších úlohách je tato norma stále přísnější.

Poloviční překrok

Poloviční překrok je obměna traversu, prováděná na diagonále místo na stěně. Kůň má být mírně ohnutý okolo vnitřní nohy jezdce, aby umožňoval více volnosti a pohyblivosti plecí, a tak zvýšil nenucenost a gracieznost pohybu, ale předek koně mírně předchází záď. Vnější nohy překračují (křižují) předem vnitřní nohy. Kůň se dívá směrem, ve kterém se pohybuje. Během celého cviku má udržet stejnou kadenci a rovnováhu. Pro docílení větší uvolněnosti a pohyblivosti plece, čímž se docílí větší nenucenosti a ladnosti pohybů, je velmi důležité, aby byl kůň nejen správně ohnut, a tím se zabránilo vrhnutí se na vnitřní plec, ale také, aby byl udržen kmih a zejména podsazení vnitřní zadní nohy.

http://horse-rider.blog.czdrezura1




drezura2




drezura3 (více)
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:29:25
TĚLO KONĚ
TĚLO KONĚ
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:26:07
KOSTRA KONĚ
Kostra normálního dospělého koně se skládá z 205 kostí a menšího počtu chrupavek.

KOSTRA KONĚ1.Lebka 16.Kost korunková
2.Očnice 17.Kost kopytní
3.Stoličky 18.Kosti sezamské
4.Špičáky 19.Hlezno
5.Řezáky 20.Kost holenní
6.Lopatka 21.Koleno
7.Kost ramenní 22.Žebra
8. Kost hrudní 23.Kost kyčelní
9. Kost loketní 24.Kost stehenní
10.Kost vřetenní 25.Velký chochlík
11.Zápěstí 26.Kost sedací
12.Vnitřní bodcová kost 27.Obratle
13.Vnější bodcová kost 28.Lopatková chrupavka
14.Kost záprstní 29.Nosič
15.Kost spěnková 30.Spodní čelist
31.Čepovec
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:25:13
ZDRAVÍ A NEMOCI KONÍ
Nemocného koně lze hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost, otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení, lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití, normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.

Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min. Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1 min. TRIAS KONÍ
Rektální teplota
Hříbata 1 - 14 dnů stará 38,8 - 39,8°C
Hříbata 1 - 4 roky 37,5 - 38,5°C
Dospělí koně 37,5 - 38,0°C

Počet dechů v klidu
Hříbata 1 - 14 dnů 18 - 26
Hříbata 1 - 4 roky 14 - 18
Dospělí koně 8 - 16








Počet tepů v klidu
Hříbata 1 - 2 dny 100 - 120
Hříbata 14 dnů 80 - 90
Hříbata 3 - 6 měsíců 64 - 76
Hříbata 6 - 12 měsíců 48 - 72
Hříbata 1 - 2 roky 40 - 56
Dospělí koně 28 - 40



Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např. přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin. Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět močového měchýře.
Nemocí je celá řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném případě však není na škodu, můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ, INFEKČNÍ, které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ. Nejčastěji se však ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky, apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních poskytnout PRVNÍ POMOC.


FIXACE KONÍ
Při ošetřování poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat. Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:

* pouze ohlávkou, udidlem, klapkami na oči
* nosním skřipcem tzv. fajfkou - je to smyčka utahující horní pysk, nepoužívat déle než 15 min.
* zvednutím přední nohy
* fixací zadní končetiny - pomocí lonže, kterou provlečeme mezi předními a uvážeme za krk




PODÁVÁNÍ LÉKŮ
Při onemocnění zvířete veterinář určí jak a jaké léky budou při léčbě použity. Jelikož léčiv je celá řada tak i jejich aplikace může být prováděna různými způsoby. Veškerou vnitřní aplikaci (s výjimkou těch, které lze podávat v pitné vodě či krmivu) smí provádět pouze veterinář.

Aplikace tedy může být:

Vnější
* to jsou zásypy, masti, roztoky

Nanášíme je:
* vatou
* kartáčkem
* špachtlí
* můžou být i ve formě rozprašovačů


Vnitřní
Orálně
* prášky, pilulky, tablety, lektvary, roztoky
* hromadná aplikace v pitné vodě, v krmení (je možné i pomocí nosojícní sondy přímo do žaludku)
Rektálně
* tekutá léčiva, čípky
* léčiva jdou přímo do krevního oběhu, jsou vynechána játra
Uterinní
* do dělohy
* masti, čípky, tablety, roztoky
Inhalace
* do plic
Injekčně
* Subkutanní (podkožní) - tuberkulinace
* Intramuskulární (vnitrosvalová) - antibiotika
* Intravenózní (vnitrožilní) - přímo do krevního oběhu. Provádí se do krční žíly.

Při podávání léků se vždy řídíme pokyny veterináře.
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:24:14
stříhání konía jiné střiky
Stříhání koně

- ostříhaný kůň by měl mít v chladném počasí deku, aby nenachladl

částečný střih = minimální střih.

- srst se odstraňuje pouze na hrudníku, břiše, horní části nohou, plecích a stehnech

- nadměrné pocení se omezí a tepelná funkce srsti zůstává

čabrakový střih

- snižuje tepelnou funkci srsti

- srst zůstává na nohou a na hřbetě ve tvaru pokrývky

honební střih

- celé tělo je ostříhané kromě nohou (chrání tak nohy před poškrábáním a poraněním)

- někdy se nechává i plocha ve tvaru sedla
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:23:16
KRMENÍ KONĚ
Krmení koně

* Zásady správného krmení

*

1. Krmte méně a častěji
2. Koni chovaném ve stáji poskytněte denně pastvu nebo alespoň výběh
3. Zajistěte koni dostatečné množství objemného krmiva (např. seno)
4. Krmte každý den ve stejnou dobu
5. Přechod na jiný druh krmiva provádějte postupně
6. Krmte pouze dobrá a čistá krmiva
7. Nikdy nepoužívejte koně k ježdění ihned po krmení (alespoň 75 min by měl v klidu zažívat)
8. Vodu podávejte před krmením a zajistěte dostatek čerstvé vody ve stáji i venku
9. Krmte podle druhu práce s koněm s přihlédnutím k jeho typu, věku, kondici a zdravotnímu stavu, stejně tak jako k ročnímu období a výživné hodnotě pastvy
10. Nikdy nekrmte koně hned po namáhavé práci, když je "uhřátý"
* oves
- lehce stravitelný, nezpůsobuje zažívací poruchy
průměrná dávka: kolem 2.5 - 5 kg denně (záleží na intenzitě využívání koně, jeho velikosti, pohlaví atd.)
- obsahuje 7% stravitelných bílkovin a 60 škrobových jednotek (100 ovesných jednotek) a značné množství tuku
- u kojících klisen podporuje tvorbu mléka, u hřebců podněcuje pohlavní pud
- větší dávky působí na celkový temperament koně
- čerstvě sklizeným ovsem nekrmíme → až po 8 - 10 týdnech (až se náležitě vypotí)
- vláknina (10.3%)
- doporučuje se zkrmovat mačkaný
- pokud se zkrmuje celý → není vhodný pro hříbata
* ječmen
- doplňkové krmivo, součást šrotu
- většinou pro pracovní koně
- nutno je sešrotovat nebo uvařit
průměrná dávka: kolem 3.5 kg denně
- obsahuje 69 škrobových (114 ovesných) jednotek, méně vlákniny (3.9%)
- nepůsobí příznivě dieteticky jako oves
- při krmení velkými dávkami nebezpečí zažívacích poruch (koliky)
- velké dávky způsobují nežádoucí ztučnění koně
- obsahuje vitamin B
- může se jím oves z 1/3 nahradit

* žito
- lze použít při nedostatku ovsa (v malých dávkách 1 - 1.5 kg kus a den) jako částečného doplnění jadrné dávky
- krmení žitem (zvláště čerstvým) delší dobu způsobuje vážné zažívací poruchy, zvýšení teploty i horečky
- plemenná zvířata žitem vůbec nekrmíme (poruchy pohlavních orgánů, u klisen potraty, u hřebce utlumení pudu)
- nebezpečné je námelové žito (obsahuje ergotin)

* kukuřice
- energeticky vydatné s vysokým obsahem tuku
- součást šrotu, aby byla stravitelnější
- obsahuje 82 škrobových (136 ovesných) jednotek a nejmenší obsah těžko stravitelné vlákniny
- po vysokých dávkách koně tloustnou, jsou méně vytrvalí a mnohdy zlenivějí
- krmíme-li koně kukuřicí → při práci se potí a jejich temperament se tlumí
- nízký obsah bílkovin a minerálních látek, obsahuje vitamin A

* proso
- u nás krmení koní zřídka
- má přibližně stejnou krmnou hodnotu jako oves

* lněné semeno
- ovlivňuje trávení
- podává se sešrotované nebo uvařené - tepelně neupravené je pro koně jedovaté
- obsahuje 18% stravitelných bílkovin a 113 škrobových (187 ovesných) jednotek
průměrná dávka: 0.5 - 0.7 kg
- krmivo určeno pro sportovní koně, těžce pracující a kojící klisny
- vysoký podíl oleje + projímavé účinky
- zlepšuje kondici a dává srsti vysoký lesk

* melasa
- používaný jako pojivo do suchých prašných krmiv
- do melasy můžeme také zamíchat podávané léky a aplikovat je přímo do tlamy koně
- obsahuje 49 škrobových (83 ovesných) jednotek, bílkoviny však postrádá
- hodnotné krmivo pro koně

* pšeničné otruby
- podávají se zvlhčené s vodou nebo spařené -> suché mohou způsobit koliku (zpomalují střevní pochody)
- obsahují hrubou vlákninu a podporují trávení (projímavý účinek)
- obsahují 10% stravitelných bílkovin a 48 škrobových (80 ovesných) jednotek
- delší krmení způsobuje ochabnutí zažívacích orgánů
- bohaté na bílkoviny, vitamin B a soli

* žitné otruby
- obsahují 9.5% stravitelných bílkovin a 45 škrobových (76 ovesných) jednotek
- nedoporučuje se krmit březí klisny → mohou způsobit obsaženým námelem potraty

* bob krmný
- obsahuje 19.5% stravitelných bílkovin a 65 škrobových jednotek
- ve velkých dávkách působí nadýmání a zácpu, proto ho dáváme nejvýše desetinu váhy jadrných krmiv

* krmný hrách
- lze jím nahradit krmnou dávku ovsa, a to nejvýše do čtvrtiny až do třetiny
- do krmných dávek se zařazuje v množství 10 - 25%
- ve velkých dávkách působí nadýmání a zácpu
- uplatňuje se u sešlých koní, ve špatném tělesném stavu a u koní těžce pracujících

* sója
- velký obsah bílkovin: 27% i tuku 16%
- lehce stravitelná a její bílkoviny jsou biologicky velmi hodnotné
- z ní se připravuje sójové mléko pro hříbata

* Granule
jsou drobné tabletky sušeného krmiva. Poskytují dostatek minerálů a vitamínů, které často v obilninách a píci chybějí.

* seno
- základní krmivo pro koně
- po posečení musí ležet 6 - 7 týdnů na půdě
denní dávka: 5 - 8 kg → v létě se podává méně (jestliže senem pouze přikrmujeme: 1 - 3 kg)
- normálně obsahuje 14 - 17% vody
hodnotné trávy: bojínek luční, kostřava lučné, lipnice, pýr obecný, pýr větevnatý, psineček, sveřep bezbranný, žitňák hřebenitý, jetel, vikev, vojtěška
méně hodnotné trávy: psárka luční, poháňka, tomka vonná, kavyl, smělky a řada jiných trav
kyselé trávy: nevhodné ke krmení
- metlice, zblochany, rákos obecný, smilka, ječmenka písečná



* luční seno
- nejvhodnější pro koně
- obsahuje 4 - 7% stravitelných bílkovin a 33 - 40 škrobových jednotek (54 - 66 ovesných jednotek), Ca, P, vitamín A (karoteny), B, D a vitamin E
vitaminy:
- normální růst a vývin hříbat, pevná kostra, uchovává odolnost proti infekčním chorobám
- vitamin E podporuje plodnost plemeníků

* sušené luční otavy
- jemnější oproti senu (menší obsah vlákniny a bohatší živiny)
- nejsou tak aromatické ani dieteticky působivé jako seno z první seče

* pastvištní seno
- získané z nevypasených ploch pastvin je obdobné hodnoty jako sušené luční otava

* lesní seno - nesnadno stravitelné, méně chutné a chudé popelovinami

* "koňské" seno
- pochází ze zamokřených, a tedy kyselých luk, popřípadě pastvišť
- ostré a kyselé, hrubé, drsné, hůře stravitelné
- někdy může způsobit zranění sliznice v tlamě koně a zažívací poruchy
- nevhodné pro hříbata i mladé koně a málo vhodné pro dospělé koně středně těžce a těžce pracující

* jetelové seno
- větší krmná hodnota než luční seno
- obsahuje 6.5 - 7.5% stravitelných bílkovin a 36 - 40 škrobových hodnot (60 - 66 ovesných jednotek)
- bohaté minerálními látkami, zvláště vápníkem (v 1 kg sena je 23 g vápníku a 10 g fosforu)

* vojtěškové seno
- nejvíce stravitelných bílkovin ze sušené píce (8 - 9.5%) a minerálních látek (vápníku 25 g a fosforu 6.5 g v 1 kg)
- chudší škrobovými hodnotami než jetelové i luční seno
- obsahuje jich 28 - 32 (46 - 52 ovesných jednotek)
- uplatňuje se lépe u dojnic než u koní

* vičencové (ligrusové) seno
- vhodné pro koně, bylo-li sklizeno v pravý čas tj. z porostů posečených na počátku květu
- seno z přestárlého porostu je méně hodnotné, neboť vičenec po odkvětu rychle dřevnatí

* sláma
- malá výživná hodnota
- dobré trávení
- k podestýlce se používá žitná a pšeničná sláma
- zkrmuje se až po "vypocení" za 5 - 6 týdnů po sklizni jako seno
denní dávka: cca 2 kg



* slámy jařin (ovesném, ječné)
- jemná stébla, méně vlákniny → stravitelnější
- větší krmná hodnota: stravitelné bílkoviny 0.5 - 1%, 18 - 19 škrobových jedn. (29 - 31 ovesných jedn.)

* zimá sláma
- stravitelné bílkoviny 0.2%, 10 škrobových jednotek (16 ovesných jednotek)

* slámy luskovin (bobová, hrachová, čočková, pelušková, vikvová)
- značný obsah bílkovin: 3.3 - 3.8%
- hůře stravitelné, způsobují zácpu, podléhají snadno zkáze plesnivěním
- nutno krmit opatrně a v přiměřených dávkách

* vojtěška
- zdroj výživných látek + minerálií
- zkrmovat ji můžeme čerstvou nebo usušenou
- zkrmujeme ji v menším objemu než seno (má vysoký obsah živin)
optimální množství: 3 - 5 kg na 100 kg živé hmotnosti /den

* siláž
= konzervovaná, kysele vonící píce (nejhodnotnější píce)
- čerstvě posečené porosty navážíme do vhodných prostorů a udusáme
- bývá také ukládána do balíků pokrytých folií z umělé hmoty
- důležité je skladování - při nedodržení těchto zásad ztrácí kvalitu a může se stát i příčinou zdravotních komplikací u koní
denní dávka: 10 - 15 kg

* řezanka
= sláma nařezaná na kousky
- nezpůsobuje u koní zácpu
- můžeme ji míchat s koncentrovanými (jadrnými) krmivy
- má velmi nízkou výživnou hodnotu

* jetel
- může u koně vyvolat nadmutí → doporučuje se ho zkrmovat se slámou
- optimální dávka je obdobná jako u vojtěšky

* mrkev
denní dávka: 3 - 5 kg na 100 kg živé hmotnosti → musíme ji očistit
- výborné dietetické účinky + příjemná chuť
- vysoký obsah karotenu: 40 mg na 1 kg → krmné účely pro hříbata, březí a kojící klisny, sportovní a dostihové koně

* krmná sůl
denní dávka: v létě cca 1 polévková lžíce, v zimě stačí poloviční dávka

A MNOHO DALŠÍHO,TOHLE JSOU TY NEJZÁKLADNĚJŠÍ....

autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:21:56
ČIŠTĚNÍ KOPYT
ČIŠTĚNÍ KOPYT
Pokud již dobře zvládneš vyčistit koně hřbílkem, hřeblem,odprašovákem ...je čas vzít do ruky tzv. ,,kopyťák´´ a jdeme čistit kopyta.:) Nejprve si stoupni k levé přední, zády k hlavě koně-jako kdyby si se díval/a na zadek koně, poplácej koně na krku a pomalu sjížděj dolů po noze a zastav se u spěnky. Po té řekneš koníkovi ,,nohu´´ a on ji s tvojí pomocí zvedne:))Tak teď je nařadě levá zadní....opět stůj jak u té přední nohy....teď ale polácej spíš pohlaď koně na zadku-pozor né moc....!!!a pomalu zase sjížděj po noze dolů a u spěnky řekni Nohu a zvedni nohu-ale se zadní ať ti napoprvé radši někdo pomůže. Zadní nohu si trošku jakokdyby vytáhni...:))Mno a takhle uděláš i pravou přední a pravou zadní. Hodně štěstí a hlavně opatrně!:)

autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:20:24
jak paseme hříbě a jak ho navikáme na pastvu
přípravné období

- do krmné dávky zařazujeme postupně více zelené píce a prodlužujeme denní pobyt ve výbězích

- před zahájením pastvy odčervit hříbata

- koně pasoucí se ve stádech nesmějí mít na zadních nohách podkovy (úrazy)

pastevní období

- trvá v průměru 160 - 180 dní

začátek - co nejdříve na jaře, kdy porost dosahuj asi 8 cm výšky

- je-li na trávě jinovatka → pase se později

nejvhodnější složení

- 70 - 80% trav (nízké), 20 - 25% vytrvalých, motýlokvětých rostlin, 5% aromatických bylin

- z trav: kostřava luční, lipnice luční, srha laločnatá, sveřep bezbranný, psárka luční, jílky, bojínek luční atd.

- hříbata paseme společně do věku 1 roku → pak je nutné stádo rozdělit

průměrný věk: nejvýše 20 let

trojí dospělost:

v 9 - 12 měsících - pohlavní dospělost

v 3 - 4 letech - chovná dospělost

v 5 - 7 letech - tělesná dospělost

- nejvyšší výkonnosti dosahuje mezi 7 - 12 rokem

Hříbátko Connemara
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:19:42
Hříbě
Hříbě začíná svůj život

Klisna nosí své hříbě 320 až 355 dnů. Tato doba se nazývá březost. U volně žijících koní poskytuje stádo matce a mláděti ochranu, obzvláště tehdy, když mládě přichází na svět. Klisny ze stáda obstoupí v kruhu rodící klisnu. V bezpečí tohoto ochranného kruhu se pak hříbě narodí. Porod trvá za normálních okolností jen asi čtvrthodinku. Pokud se přiblíží nepřítel, vyhazují klisny prudce zadními kopyty, aby uchránili novorozené mládě. Hřebci ze stáda drží stráž, přičemž vytvářejí druhý kruh kolem klisen. V jezdecké stáji přivádí matka své mládě na svět bez cizí pomoci. Pouze nastanou-li komplikace, je přivolán zvěrolékař. Hříbě je po narození úplně mokré a rozježené. Matka je olizuje s velkou oddaností, až je skoro suché. Pak už netrvá dlouho a hříbě se pokouší postavit na vlastní nohy. Vypadá to hrozně nemotorně a neohrabaně. Krátce na to se pokouší o první kroky. Teď už je také připraveno poprvé se napít od matky.
Co se hříbě naučí od matkyObrazek

ObrazekV prvních dnech života zůstává hříbě stále v blízkosti své matky a klisna své mládě skoro nespouští z očí. Mladý kůň se v této době učí rozumět světu. Mnohé způsoby chování okouká od matky. Začíná to při styku s ostatními koňmi. Matka ale svému mláděti také ukazuje, jak se chovat k člověku. To si při tom uvědomí, že k životu jezdeckého koně patří zcela samozřejmě sedlo, uzda a podobná jezdecká výstroj. Hříbě se vyživuje tři měsíce mateřským mlékem. Pak začíná žrát trávu a svou matku již tolik nepotřebuje. Kromě jídla a spaní je pro jeho zdravý vývoj důležité i hraní. Při něm se hříbata naučí různé způsoby chování, které budou později potřebovat. Hrají například "vylekání" a "útěk pryč". Jiná velmi oblíbená hra je "vyhazování". Při té mocně vyhazují zadníma nohama.. v tomto období se učí i druhy chůze.
ObrazekVýchova člověkem

Když už hříbě nedostává od matky žádné mléko, rychle se osamostatňuje. Zároveň polevuje i péče matky. Od tohoto okamžiku je role člověka ve výchově koně stále důležitější. S velkou trpělivostí, ale i schopností se prosadit, je teď možné přivést mladého koně k jeho budoucím úkolům. Především se musí od začátku naučit dobrým způsobům. Pokud si totiž hříbě zvykne na to, že se může prosadit šlapání, kousáním a podobně, je potom mimořádně těžké ho to zase odnaučit. Na povinnosti si musí kůň zvykat již mezi druhým a třetím rokem života. Nejprve se kůň učí nosit uzdečku a sedlo na lonži. Teprve tehdy, když ovládá tyto základní věci, může začít s výcvikem na jezdeckého koně.
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:18:13
vzpínání koní

Mnoho koní se už při sebemenším podnětu staví na zadní. To samo o sobě není tak zlé, ovšem když při tom kůň ztratí rovnováhu, může to být pro jezdce nebezpečné. Měli byste proto vědět, jak se zachovat, když se kůň začne vzpínat.

Proč se kůň vzpíná?- Stavění se na zadní nohy je pro koně vrozeným pohybem. Mladý kůň, který ve volné přírodě narazí na staršího hřebce, se většinou vzepne, a to pořádně bojovně, aby na toho druhého udělal dojem či aby ho zastrašil. Vzpíníní je bojový postoj, který se u hřebců a valachů vyskytuje mnohem víc než u klisen. U koní, které jezdíme, je vzpínání buď reakce vyvolaná strachem a nebo protest proti nátlaku., který kůň nehodlá akceptovat. V takovém případě lze mluvit o nectnosti či zvyku.

Reakce ze strachu- Mnozí koně se vzpínají jen zcela vyjímečných situacích a dělají to skutečně velmi zřídka. Většinou se postaví na zadní, když se něčeho leknou nebo mají strach; například strach vejít do přívěsu, někam kde je tma nebo kde je jen úzký průchod. Mohou mít také strach z cizího zvířete, z vody nebo nějaké nezvyklé překážky na cestě. Někdy se koně také vzpínají, když je zabolí například zub. Veterináři by o tom mohli napsat knihu. Nebo pokud má jezdec příliš tvrdoun ruku nebo má kůň příliš ostré udidlo, může seb stát, že se proti němu orře a postaví na zadní.

Pozor nebezpečí!- Když se kůň postaví na zadní, často je mnohem nebezpečnější stát vedle něho či před ním, než sedět v sedle na jeho hřbetě. Zejména před hřebcem, který když se vzpíná, je radno se urychleně uklidit do bezpečí, neboť často bije do prostoru před ním předními kopyty. Pokud se kůň vzepne, když ho vedete, pmusíte pevně táhnout za vodítko nebo za otěže, musíte při tom dávat dobrý pozor, abyste se nedostali do dosahu jeho kopyt.

Jak na vzpínání zareagovat?- Když se kůň postaví na zadní, člověk obvykle nespadne, protože je tento pohyb plynulý a pomalý. Ale kůň se značným kmihem se někdy vzepne příliš vysoko. Pak vznikne nebezpečí, že přepadne do strany nebo-což je mnohem horší- dozadu. Samozřejmě se při tom může stát, že kůň spadne na svého jezdce a těžce ho poraní. Pokud se váš kůň postaví na zadní musíte se ihned naklonit dopředu a přitom se vzepřít nohama ve třmenech. Držte se svého koně pevně za hřívu, nebo raději kolem krku. Tím působíte svou váhou na předek koně, takže ho přinutíte, aby šel předníma nohama zpátky na zem. V žádném případě nesmíte tahat!
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:09:28
13,12,2008
13.12.2008-akce v Třeboni a Soběslavi
autor PePa(Nikola) @  
22.12.2008 20:07:35
vzpomínáme na LUCINKU

lucinka byla nejužasnější poník kterého známe nejlépe běhala nejlépe skákala vypadala nejkrásněji neš všichni dohromady bohužel uš nežije:-(



LIDI KTERÝ JI MĚLY HODNĚ RÁDI: byly 2 jediný který ji moc milovali než svůj život

byla to:Klárka měla jí moc ráda ale moc si s ní a tu chvíli užila

byl to:Vítek.měl jí taky mooooc rád.Na stáj zajde jen občas na ,,návštěvu"
byla to:Terka.Na stáj taky už nechodí.Jen tak zřídka zajít se podívat co se děje atdlucinka
autor PePa(Nikola) @  
bez naší stáje nejde žít!!!!!!!!!!!!! nejsem bůh ani satanáš ale lásku potřebuji!!!!!!!!!!
O autorovi

Jméno: nika kube++++
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Rubriky
Fotoalbum
RSS
obsah | komentáře
Powered by

Free Blogger Templates

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se